Archive

Posts Tagged ‘Závislá práce’

Nelegální práce se musí sankcionovat? Nikoli! Vždyť pro to není dostatek legitimních důvodů!

V časopise Právní rádce č. 02/2013 je uveden rozhovor s náměstkem MPSV JUDr. Petrem Šimerkou, ve kterém mimo jiné uvádí:

Švarcsystém byl v minulosti definován v zákoně o zaměstnanosti, ale už tomu tak není. Spíše jde o historický pojem. V zákoníku práce byl přesněji vymezen pojem tzv. závislé práce a v návaznosti na to i definována tzv. nelegální práce v zákoně o zaměstnanosti. My chceme, aby inspekce práce postihovala případy, kdy jsou naplněny znaky závislé práce, daná osoba však není zaměstnancem, ale pracuje na živnostenský list. Taková práce je nelegální a musí být sankcionována. Karty jsou zcela jednoznačně rozdány.

K tomu si dovoluji tento komentář:

Principiální otázkou je, čemu a proč se říká nelegální práce.

Kde jsou zdroje legitimity tvrdit, že tzv. závislá práce musí být vykonávána pouze na základě pracovně-právního poměru a nikoli v režimu samostatného nezávislého podnikání (např. na živnostenský list)?

Jaké základní či ústavní právo se tím chrání či naopak narušuje (omezuje)? Skutečně je v souladu s principem proporcionality, vnucovat pracovně-právní poměr i tam, kdy obě strany se svobodně rozhodli jinak? Skutečně je pravdou, že zaměstnanec je tou slabší (a navíc zřejmě prakticky nesvéprávnou) stranou, která se nemůže svobodně rozhodnout jinak než pro pracovně-právní poměr.

A není to náhodou ve skutečnost právě a jen o tom, že státu jde právě a jen o zjednodušení výběru daní z příjmů a pojistného, a tedy svojí “ochranu zaměstnanců” demonstruje jen naoko? A stačí tento pravý úmysl státu na to, aby bylo proporcionální, tímto důvodem a způsobem omezit ústavní svobody? Dovoluji si tvrdit, že nikoli!

Advertisements

Bez úplaty nemůže vzniknout pracovněprávní vztah, tj. vůbec nejde o závislou práci

V rozsudku ze dne 23.3.2012 čj. 4 Ads 175/2011-92 se NSS vyjádřil k tomu, jaká je souvislost vzniku závislé práce a sjednání nároku na odměnu. Můžeme z něj citovat:

Závislou práci definoval zákoník práce (ve znění účinném do 31. 12. 2011) v § 2 odst. 4 tak, že se za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost.

V nyní projednávané věci není pochyb o tom, že stěžovatelka vedla účetnictví pro občanské sdružení Art Language, na základě jeho pokynů, ve vztahu nadřízenosti občanského sdružení a podřízenosti stěžovatelky, jeho jménem, na náklady občanského sdružení a na jeho odpovědnost. V posuzovaném případě je však nutno se zabývat dalším pojmovým znakem závislé práce, a to tím, zdali stěžovatelka tuto práci vykonávala za odměnu.

Mzda, plat nebo odměna za práci je jedním ze základních definičních znaků závislé práce ve smyslu § 2 odst. 4 zákoníku práce. Zákon vylučuje, aby závislá práce v pracovněprávním vztahu byla konána bez úplaty, ale rovněž stanoví, že mzda, plat i odměna z dohod jsou plněním za výkon práce, nikoliv plněním za pouhou existenci pracovněprávního vztahu. Z uvedeného tedy plyne, že pracovněprávní vztah bez úplaty nemůže vzniknout, tedy že závislá práce nemůže být vykonávána bez nároku na odměnu.

Uvedený judikát může být užitečný v mnoha situacích, nejčastěji snad tehdy, vznikne-li spor s inspektorátem práce, zda se v tom kterém konkrétním případě jedná o nelegální práci. V takovém případě může tento judikát posloužit k argumentaci podnikatele, že se vůbec nejednalo o závislou práci (tím méně pak nelegální závislou práci), protože v daném případě byla činnost vykonávána bez nároku na odměnu (např. ve formě tzv. dobrovolnické činnosti).