Archive

Posts Tagged ‘Zásahová žaloba’

Podmínky zásahové žaloby dle § 82 SŘS

Nejvyšší správní soud se ve svém rozhodnutí ze dne  17.3.2005 čj. 2 Aps 1/2005-65 (č. 603/2005 Sb. NSS) k podmínkám zásahové žaloby vyjádřil takto:

Ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li – a to kumulativně, tedy zároveň – splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (“zásahem” v širším smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž “zásah” v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování “zásahu” (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.

Advertisements

NSS: V řízení o ochraně před nezákonným zásahem je účast osoby zúčastněné na řízení z povahy věci vyloučena

Institut osoby zúčastněné na řízení je v zákoně vymezen poměrně úzce; podle soudního řádu správního je třeba, aby dotčení v právech bylo přímé, nepostačí tedy zasažení nepřímé, obecné nebo dokonce eventuální.

Nejvyšší správní soud se k institutu osoby zúčastněné na řízení vyjádřil při posuzování kasační stížnosti zastupitele města Ostravy advokáta Petra Kausty. Ten chtěl jako obyvatel Ostravy vstoupit do řízení o žalobě Statutárního města Ostrava na ochranu před nezákonným zásahem žalovaných -Vlády České republiky, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva dopravy. Město se v ní domáhá, aby žalovaným bylo zakázáno pokračovat v porušování práva na příznivé životní prostředí, když samotný problém vidí v nedostatečné a neefektivní ochraně čistoty ovzduší a v neefektivním systému na dodržování limitů znečištění ovzduší.

Stěžovatel nesouhlasil s usnesením Městského soudu v Praze, kterým bylo rozhodnuto, že podle zákona osobou zúčastněnou není. Nejvyšší správní soud dal městskému soudu za pravdu a kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.

Podle soudního řádu správního se institut osoby zúčastněné na řízení omezuje na

  • řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a
  • řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu.

Tento závěr potvrzuje i dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu, podle které je v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu účast osoby zúčastněné na řízení z povahy věci vyloučena.

Podle § 34 odst. 1 s. ř. s. jsou osobami zúčastněnými na řízení „osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.“ Podle uvedené dikce zákona se tedy institut osoby zúčastněné na řízení využívá v řízení o zrušení správního rozhodnutí či o nečinnosti správního orgánu.

„Ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům. Stěžovatel v posuzované věci neuvedl žádné veřejné subjektivní právo, na němž by mohl být rozhodováním soudu o žalobcově návrhu přímo dotčen, pouze obecně tvrdí, že má zájem na vyhovění žalobcova návrhu jako jeho obyvatel. Nejvyšší správní soud však vychází z toho, že pro konstatování účastenství nepostačuje obecné tvrzení, že je stěžovatel ve stejné faktické i právní pozici jako všichni ostatní obyvatelé žalobce“, uvedla k rozhodnutí soudkyně Nejvyššího správního soudu Kateřina Šimáčková s tím, že: „logicky tedy ani obyvatel obce, která je žalobcem, pouze z titulu své příslušnosti k obci žalobce nemůže své účastenství dovozovat.“

(Podle tiskové zprávy NSS a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14 . 12. 2011, sp.zn. 6 Aps 4/2011.)

Vytýkací řízení – zásahová, nečinnostní či žaloba proti rozhodnutí?

Z rozsudku Nejvyšší správní soudu (NSS)  ze dne 16.11.2010, čj. 9 Aps 5/2010-81 (uveřejněn pod č. 2261/2011 Sb. NSS; věc Gladius International s.r.o.) vyplývají tyto závěry:

  1. Proti nezákonnému zahájení vytýkacího řízení (pozn.: dnes “postup k odstranění pochybností”) je prostředkem ochrany žaloba dle § 65 SŘS podaná proti konečnému rozhodnutí ve věci vyměření, a nikoli žaloba na ochranu před nezákonným zásahem dle § 82 SŘS
  2. Prostředkem právní ochrany proti účelově prodlužovanému vytýkacímu řízení je žaloba nečinnostní dle § 79 SŘ
Ze zdůvodnění můžeme například číst:
  • řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu je subsidiární formou soudní ochrany ve správním soudnictví, která pokrývá širokou škálu tzv. faktických zásahů a která nastupuje jen v případě, že jiná právní možnost ochrany chybí
  • Daňová kontrola a vytýkací řízení mají bezesporu řadu společných jmenovatelů a oba instituty lze označit za komplexní kontrolní postupy uplatňované při správě daní. To však automaticky neznamená, že lze těmto institutům přisuzovat stejný charakter i z hlediska případné procesní obrany daňového subjektu.
  • Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že institut vytýkacího řízení je nástrojem k vyjasnění, upřesnění či případné korekci údajů uvedených v daňovém přiznání a hlášení předtím, než bude přistoupeno k vyměření daně či k jejímu doměření na základě dodatečného daňového přiznání
  • Správce daně je po ukončeném vytýkacím řízení vždy povinen vydat platební výměr, a to i když dospěje k závěru, že veškeré údaje uvedené daňovým subjektem v daňovém přiznání jsou správné, pravdivé, průkazné či úplné
  • Z výše uvedeného je nepochybné, že vytýkací řízení může být zahájeno až po předložení příslušného přiznání k dani, a to pouze na základě konkrétních pochybností o údajích v něm uvedených, a na rozdíl od daňové kontroly končí vždy vydáním rozhodnutí
  • Skutečnost, že vytýkací řízení nemůže představovat nezákonný zásah ve svém celku, proto pochopitelně nevylučuje, že by v jeho průběhu nemohlo dojít k takovému faktickému úkonu ze strany pracovníka správce daně, proti kterému by se s ohledem na jeho charakter bylo možné bránit žalobou dle ustanovení § 82 s. ř. s., tj. před samotným vydáním rozhodnutí o vyměření daně
  • Namítal-li stěžovatel, že správce daně vede vytýkací řízení bez právního podkladu, kdy podle jeho názoru docházelo ze strany správce daně k nedůvodnému oddalování vyměření daně, měl se namísto ochrany před nezákonným zásahem domáhat ochrany nečinnostní žalobou dle ustanovení § 79 s. ř. s. (i faktické provádění úkonů, jež však nemají žádný právní podklad a jsou uskutečňovány s cílem oddálit moment vydání meritorního rozhodnutí, mohou být považovány za nečinnost správního orgánu).