Archive

Posts Tagged ‘svědek’

Rozsudek ESD C-276/12: Právo účasti na výslechu svědka prováděného v jiné zemi se daňovému subjektu nepřiznává

Dne 22.10.2013 rozhodl velký dvůr evropského soudního dvora ve věci C-276/12 (Jiří Sabou proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu) takto:

1) Unijní právo, tak jak vyplývá zejména ze směrnice Rady 77/799/EHS ze dne 19. prosince 1977 o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní a daní z pojistného, a ze základního práva být vyslechnut, musí být vykládáno v tom smyslu, že daňovému subjektu členského státu nepřiznává ani právo být informován o žádosti tohoto státu o pomoc adresované jinému členskému státu mimo jiné k ověření údajů poskytnutých tímto daňovým subjektem v rámci jeho přiznání k dani z příjmů, ani právo podílet se na formulování žádosti adresované dožádanému členskému státu, ani právo účastnit se výslechů svědků prováděných posledně uvedeným státem.

2) Směrnice 77/799, ve znění směrnice 2006/98, neupravuje otázku, za jakých podmínek může daňový subjekt napadnout správnost informace poskytnuté dožádaným členským státem, a nestanoví žádné zvláštní požadavky na obsah poskytnuté informace.

Můj stručný komentář: Již na první pohled je myslím patrné, že kyvadlo proporcionality se tímto rozsudkem bohužel opět přiblížilo na stranu státu a vzdálilo se naopak občanům. Po mém soudu zde procesní práva občanů dostala dost na frak. Upřít daňovému subjektu jeho právo být přítomen svědecké výpovědi v jeho věci, mi přijde nikoli jen obecně nespravedlivé, ale v současném tak často vzývaném materiálně právní státě, resp. “rule of law”, přímo v rozporu z ústavními právy občanů. Domnívám se přitom, že v nynější prakticky již bohužel evropské federaci vůbec neobstojí případný argument, že co je možná vnitrostátně není možné mezi státy EU. Prof. Juliane Kokkott (generální advokátka v této věci) zde myslím neodvedla dobrou práci. Na jejím místě bych čisté svědomí určitě neměl. Skoro bych řekl, slovy jednoho nezvykle upřímně formulovaného judikátu meziválečného NSS, že bylo rozhodnuto ve stylu “stav státní kasy vyžaduje, abychom …”

Advertisements

Odmítnout provést navržený důkaz může finanční úřad pouze výjimečně. I nepřímý účastník může být svědkem.

Nejvyšší správní soud (NSS) ve svém rozhodnutí ze dne 17.10.2010 čj. 5 Afs 15/2010-71 uvedl:

Správce daně může odmítnout důkaz navrhovaný daňovým subjektem pouze, je-li pro věc nerozhodný, nevýznamný či zjevně nezpůsobilý prokázat rozhodné skutečnosti.

Navrhl-li daňový subjekt důkaz výslechem svědků, nemůže jej správce daně odmítnout s odůvodněním, že tyto osoby nebyly přímými účastníky prověřovaného obchodního vztahu daňového subjektu. I přesto by totiž tito svědci mohli mít povědomost o skutečnostech rozhodných pro danou věc.

Výše uvedená právní věta tedy pro praxi znamená, že je pouze na nás, podnikatelích (či ostatních daňových subjektech), abychom se snažili ve sporech s finančními úřady navrhovat všechny možné důkazní prostředky, a přitom se spoléhali na to, že finanční úřad může naše návrhy odmítnout jen zcela výjimečně, a sice toliko v případech, kdy je tento důkazní prostředek :

  • nerozhodný,
  • nevýznamný a nebo
  • zjevně nezpůsobilý prokázat rozhodné skutečnosti.

Zároveň je z uvedeného právního názoru NSS patrné, že nepominutelným svědkem může být i osoba, která nebyla přímým účastníkem prověřovaného obchodního vztahu.

NSS 26.1.2011: Statutární orgán nemůže být v daňovém řízení v pozici svědka

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne  26.1.2011 čj. 5 Afs 6/2010-101 uvádí:

Postavení svědka v jakémkoli řízení (ať už správním či soudním) se však obecně vyznačuje především tím, že svědkem je ten, kdo má vypovídat o skutečnostech, které se týkají jiných osob, nikoli svědka samotného. To pro daňové řízení též výslovně stanoví § 8 odst. 1, věta prvá, část před středníkem ZSDP. Vypovídal-li však v předmětné věci Petr Janeš k záležitostem týkajícím se žalobce, přičemž je současně předsedou žalobcova představenstva, nevypovídal o skutečnostech, které by se týkaly jiných osob. Pro názornost je možno srovnat úpravu v daňovém řízení s podrobnější úpravou postavení svědka v předpisech občanského práva procesního. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (jehož ustanovení o postavení svědka se s ohledem na § 64 s. ř. s. uplatňují i v soudním řízení správním) výslovně stanoví, že výslech fyzické osoby, která má vypovídat o okolnostech, týkající se právnické osoby a nastalých v době, kdy byla jejím statutárním orgánem nebo členem tohoto orgánu, se provede jako výslech účastníka řízení, nikoli svědka (§ 126a, § 131 o. s. ř.). K těmto závěrům konečně dospěla i judikatura obecných soudů rozhodujících ve věcech občanskoprávních již v době předcházející zakotvení tohoto výslovného ustanovení do o.s.ř. (tedy za situace obdobné úpravy, jaká je zakotvena v ZSDP) v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2848/99, či ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1397/2006 (Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, č. 1/2008), obojí dostupné na http://www.nsoud.cz. Tato stávající judikatura obecných soudů navíc vyjadřuje jen dlouhodobě ustálený výklad postavení svědka vyjádřený např. již v rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 3. 1975, sp. zn. 5 Cz 12/75 (Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČSSR, Nejvyššího soudu ČSR a Nejvyššího soudu SSR, č. 6/1978). S těmito závěry se i Nejvyšší správní soud ztotožňuje a uzavírá, že vypovídal-li Petr Janeš o záležitostech žalobce jako subjektu, jehož je předsedou představenstva, nemůže být jeho výpověď hodnocena ani v daňovém řízení jako výpověď svědka ve smyslu § 8, § 31 odst. 4 ZSDP.

Nevěrohodná svědecká výpověď neprokáže nesprávnost účetnictví

Je to správce daně, kdo posuzuje v prvé řadě, který důkazní prostředek má hodnotu důkazu a který také hodnotí jeho věrohodnost. Soudu nepřísluší přehodnocovat myšlenkovou úvahu správce daně, pokud vzala v úvahu všechny podstatné skutečnosti a logicky z nich dovozuje závěr odpovídající zákonu.

Není pochyb o tom, že důkaz svědeckou výpovědí byl pro závěr o doložení tvrzených výdajů
důkazem závažným a že byl získán způsobem odpovídajícím zákonu. Podstatné však
je i kritérium pravdivosti důkazu, které není splněno. Výpověď svědka je totiž třeba hodnotit ve vztahu ke všem skutečnostem, které v daňovém řízení vyšly najevo.

Pokud svědecká výpověď není hodnověrným důkazem, nemůže být způsobilá vyvrátit věrohodnost a průkaznost účetnictví.

(podle rozsudku NSS ze dne 21.2.2012 čj. 2 Afs 73/2011-84)