Archive

Posts Tagged ‘Rovnost’

NSS: Rubem diskrečního oprávnění správního orgánu je povinnost volné úvahy užít

Diskreční oprávnění neznamená pouze možnost vybrat a rozhodnout, ale jde současně i o povinnost tak učinit. Rubem uvážení je tedy povinnost ji využít, čili povinnost vykonávat veřejnou správu.

Z rozhodnutí NSS ze dne 4.9.2003 čj. 6 A 94/2002-40:

Jak judikoval Vrchní soud v Praze (rozsudek ze dne 5. 11. 1993, sp. zn. 6 A 99/92, tamtéž, str. 143), rubem diskrečního oprávnění správního orgánu je povinnost volné úvahy užít, tedy zabývat se všemi hledisky, které zákon jako premisy takové úvahy stanoví, opatřit si za tím účelem potřebné důkazní prostředky, provést jimi důkazy, vyvodit z těchto důkazů skutková a právní zjištění a poté volným správním uvážením, nicméně při respektování smyslu a účelu zákona a mezí, které zákon stanoví, dospět při dodržení pravidel logického vyvozování k rozhodnutí.

Z rozhodnutí NSS ze dne 13.3.2008 čj. 5 As 51/2007-105:

Rubem diskrečního oprávnění správního orgánu je povinnost volné úvahy užít, tedy zabývat se všemi hledisky, které zákon jako premisy takové úvahy stanoví, opatřit si za tím účelem potřebné důkazní prostředky, provést jimi důkazy, vyvodit z těchto důkazů skutková a právní zjištění, a poté volným správním uvážením, nicméně při respektování smyslu a účelu zákona a mezí, které zákon stanoví, dospět při dodržení pravidel logického vyvozování k adekvátnímu rozhodnutí.

Absolutní či neomezené správní uvážení v moderním právním státě neexistuje. Každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost, principu proporcionality atd. Dodržení těchto mezí podléhá soudnímu přezkumu.

Advertisements

ÚS do daňové legislativy zasáhne pouze pokud dojde k omezení vlastnictví v intenzitě “rdousícího efektu” nebo dojde-li k porušení principu rovnosti

V rozhodnutí pléna ÚS sp. zn. Pl. ÚS 29/08 ze dne 21.4.2009 je možno najít mnoho zajímavých obecně – právních úvah a citací vztahující se k samotné právně filozofické podstatě systému daní. Pojďme si alespoň některé znich připomenout:

  • Daní je obecná zátěž, která zavazuje všechny tuzemce podle jejich příjmů, majetku a kupní síly k financování všeobecných úkolů státu. Pravomoc státu zdaňovat za určitých, přesně definovaných podmínek, byla institucionalizována právě za účelem shromáždění prostředků k zabezpečení veřejných statků.
  • Podle čl. 11 odst. 5 Listiny je možno daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Toto ustanovení vylučuje, aby daňovou povinnost stanovovala exekutiva
  • . Článek 11 odst. 5 Listiny také vyjadřuje ústavní zmocnění pro Parlament k legitimnímu omezení vlastnického práva skrze jím přijatý zákon
  • Legitimita zdaňování vyplývá mj. z toho, že výsledky zdaňování jsou používány i k ochraně a vytváření podmínek pro rozvoj vlastnictví, přičemž tuto ochranu a vytváření podmínek je nutno samozřejmě z něčeho platit. Tento účel zdaňování ale není jediný; daňový zásah do majetkové a právní sféry jednotlivce nabývá na ospravedlnění právě rovnoměrností rozdělení těchto břemen
  • V případě daní tudíž půjde o posouzení omezení základního práva na vlastnictví garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny z důvodu veřejného zájmu na naplnění státního rozpočtu aprobovaného čl. 11 odst. 5 Listiny, a to za účely spojenými s naplňováním funkcí státu.
  • Při zkoumání ústavnosti ustanovení daňových zákonů je nutno vycházet z modifikované verze zásady proporcionality, přičemž se zkoumá případné porušení zákazu extrémní disproporcionality ve spojení s kritérii, která vyplývají z ústavního principu rovnosti.
  • Posouzení věci z hlediska dodržení ústavních kautel akcesorické a neakcesorické rovnosti: Akcesorický princip zakazuje diskriminovat osoby při výkonu jejich základních práv. Neakcesorický princip (zakotvený v čl. 1 Listiny) spočívá ve vyloučení libovůle zákonodárce při rozlišování práv určitých skupin subjektů = rovnost před zákonem.
  • Tři základní funkce daní a daňového systému: alokační, distribuční a stabilizační. Toto posuzování náleží do výlučné kompetence zákonodárce (ÚS tedy nepřezkoumává)
  • Efektivitu daní přezkoumává ÚS pouze výjimečně, a to v těch případech, kdy by neefektivita určité daně založila zřejmou nerovnost v daňovém zatížení jednotlivých osob
  • Zákonodárce může v daňové oblasti činit i neracionální kroky, což ovšem ještě není důvod k zásahu Ústavního soudu
  • ÚS zasáhne pouze tehdy, pokud dojde
    • k omezení vlastnického práva v intenzitě tzv. rdousícího efektu, nebo
    • dojde-li k porušení principu rovnosti v jeho akcesiorické nebo neakcesiorické podobě

NSS: “… je málo právních odvětví, v nichž by platila nepřehlednější a méně logická pravidla… než v právu daňovém”

Dne 16.10.2008 vydal rozšířený senát NSS  rozsudek čj. 7 Afs 54/2006-155 (č. 1778/2009 Sb. NSS), ze kterého stojí za to citovat:

Nejvyšší správní soud v první řadě poznamenává, že je málo právních odvětví, v nichž by platila nepřehlednější a méně logická pravidla a v nichž by bylo lze obtížněji hledat spravedlnost a řádné uplatnění ideje rovnosti než v právu daňovém.

Více než ve většině jiných právních odvětví se zde prosazuje utilitární nazírání na právo, motivované především snahou získat daňové příjmy v potřebné výši, v kombinaci s vlivem zájmových skupin, prosazujících partikulární zájmy.

Soud moc není povolána k tomu, aby do uvedených procesů aktivně zasahovala a snížila se je „vylepšovat“, neboť by vybočovala ze své ústavní role. Pokud však příjemce daní, tedy stát, který je zároveň zákonodárcem, argumentuje ve svůj prospěch ideou spravedlnosti a rovnosti s odůvodněním, že určitý daňový subjekt má určitou daň platit, protože jiné daňové subjekty také platí daně, nelze tuto argumentaci přijmout v případě, že sám zákonodárce začasté zcela arbitrárně určuje, že určité statky zdaněná podléhají a určité nikoli.

Zákaz neodůvodněně nerovného zacházení je v daňovém právu velmi důležitým korektivem, který může v určitém případě vést k ulehčení situace daňového subjektu, srovná-li se jeho postavení s jinými subjekty v postavení z relevantních hledisek srovnatelném, nemůže však – jakoby dodatečně, nad rámec zákona – založit daňovou povinnost legálně nezakotvenou, a to ani tehdy, jestliže tuto legálně nezakotvenou „povinnost“ část jiných daňových subjektů ve srovnatelné pozici z určitých právně irelevantních důvodů /(např. ze strachu z kolaterálních dopadů či z nechuti vést dlouhé právní spory) plní.

Poznámky:
Utilitární = hledící na prospěch, upřednostňující prospěšnost či užitek
Kolaterální = vedlejší, postranní