Archive

Posts Tagged ‘Římská jurisprudence’

Nedovolenost zneužití práva – individuální a sociální koncepce

Právní teorie podává (viz například Kpapp V., Teorie práva, C.H. Beck 1995), str. 184), že problém zneužití práva (abusus iuris) je poměrně starý, přičemž se zde střetávají dvě koncepce: individualistická a sociální. Individualistická koncepce má svůj původ v římském právu “Nullus videtour dolo facere, qiu iure suo utitur” (nekoná protiprávně, kdo využívá svoje práva). Pro oblast anglického práva tuto individualistickou koncepci vyjádřil soudce Lord Halsbury v proslulém precedenčním rozhodnutí ve věci Bradford v. Pickles 1895 zejména těmito slovy “If it was a lawful act, however ill the motive might be, he had a right to do it. If it was an unlawful act, however good his motive might be, he would have no right to do it. Motives and intentions in such a question as is now before your Lordships seem to me to be absolutely irrelevant.”

V oblasti kontinentálního práva převládá dnes (bohužel!) tzv. sociální koncepce subjektivního práva, která možnost zneužití subjektivního práva připouštějí.

Advertisements

I v českém právu platí a je běžně aplikována řada obecných právních principů

” Princip legitimního očekávání se ve formě základních zásad řízení promítá i do oblasti správního práva, třebaže nebývá v zákonných textech výslovně pojmenován. Lze jej však dovodit i ze základních zásad správního řízení (v současné době srov. např. § 2 odst. 3 správního řádu z roku 2004 o ochraně dobré víry) a vysoké soudy ostatně v tomto smyslu již stabilně judikují. Není podstatné, že princip ochrany legitimního očekávání, stejně jako množství dalších právních zásad, mnohdy plynoucích už z klasické jurisprudence římské, není součástí psaného práva. Nejvyšší správní soud se nemůže stavět na pozice deformovaně a zjednodušeně chápané pozitivistické interpretace a přisvědčuje Ústavnímu soudu, který sám plenárním nálezem (Pl. ÚS 33/97, publikováno jako č. 30/1998 Sb.) připomenul, že i v českém právu platí a je běžně aplikována řada obecných právních principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech.”

(Z rozsudku NSS  ze dne 27.7.2007 čj. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb.NSS)