Archive

Posts Tagged ‘Princip legitimního očekávání’

Zásada legitimního očekávání -> vázanost vlastní správní praxí (v daňovém řádu od roku 2011)

Zásada legitimního očekávání je v daňovém řádu promítnuta do ustanovení § 8 odst. 2 daňového řádu:

Správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

Daňový řád se zde zjevně inspiroval obdobnou úpravou ve právním řádu (viz § 2 odst. 4 správního řádu: “Správní orgán dbá (…), aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly”).

Soudní praxe používá též pojmů “oprávněné očekávání”, “oprávněná důvěra v právo”, “zákaz překvapivých rozhodnutí”, “ustálená rozhodovací praxe” apod.

Ze zásady legitimního očekávání je odvozován též princip vázanosti správního orgánu vlastní správní praxí.

Advertisements

Správní praxe zakládající legitimní očekávání

Z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21.7.2009 čj. 6 Ads 88/2006-132, č. 1915/2009 Sb. NSS:

“Správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů.

Takovou praxí je správní orgán vázán.

Lze ji změnit, pokud je změna činěna do budoucna, dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit a je řádně odůvodněna závažnými okolnostmi.”

I v českém právu platí a je běžně aplikována řada obecných právních principů

” Princip legitimního očekávání se ve formě základních zásad řízení promítá i do oblasti správního práva, třebaže nebývá v zákonných textech výslovně pojmenován. Lze jej však dovodit i ze základních zásad správního řízení (v současné době srov. např. § 2 odst. 3 správního řádu z roku 2004 o ochraně dobré víry) a vysoké soudy ostatně v tomto smyslu již stabilně judikují. Není podstatné, že princip ochrany legitimního očekávání, stejně jako množství dalších právních zásad, mnohdy plynoucích už z klasické jurisprudence římské, není součástí psaného práva. Nejvyšší správní soud se nemůže stavět na pozice deformovaně a zjednodušeně chápané pozitivistické interpretace a přisvědčuje Ústavnímu soudu, který sám plenárním nálezem (Pl. ÚS 33/97, publikováno jako č. 30/1998 Sb.) připomenul, že i v českém právu platí a je běžně aplikována řada obecných právních principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech.”

(Z rozsudku NSS  ze dne 27.7.2007 čj. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb.NSS)