Archive

Posts Tagged ‘Odpočet DPH’

Poměrný vers. zkrácený nárok na odpočet DPH

Pro praxi při uplatňování DPH je dobré si uvědomit určitou pojmovou strukturu zákona o DPH.

Při uplatňování nároku na odpočet DPH na vstupu v částečné výši  to například znamená, že je užitečné se naučit rozlišovat mezi poměrným nárokem na odpočet a zkráceným nárokem na odpočet:

  • Poměrný nárok na odpočet: Podle § 75 zákona o DPH platí, že použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak v rámci svých ekonomických činností, tak pro účely s nimi nesouvisejícími, má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro své ekonomické činnosti. Poměrový koeficient se stanoví podle skutečného podílu použití; nelze li jej v okamžiku uplatnění odpočtu takto stanovit, stanoví jej plátce kvalifikovaným odhadem.
  • Zkrácený nárok na odpočet:  Podle § 76 zákona o DPH platí, že použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění v rámci svých ekonomických činností jak pro plnění s nárokem na odpočet daně uvedená v § 72 odst. 1, tak pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku i mimo tuzemsko, s výjimkou plnění uvedených v § 72 odst. 1 písm. d), má nárok na odpočet daně pouze v krácené výši odpovídající rozsahu použití pro plnění s nárokem na odpočet daně. Koeficient pro krácení se vypočte jako procentní podíl hodnot plnění plátcem uskutečněných plnění s nárokem na odpočet daně vůči hodnotě všech (tj. včetně těch osvobozených bez nároku na odpočet) uskutečněných plnění.
Categories: DPH Tags:

Nárok na odpočet DPH při pořízení budovy za účelem jejího odstranění a výstavby budovy nové

Dne 29.11.2012 přijal Soudní dvůr EU rozsudek ve věci C-257/11 (SC Gran Via Moineşti SRL), v jehož závěru můžeme číst:

Články 167 a 168 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že za takových okolností jako v původním řízení má společnost, která pořídila pozemek a budovy na něm postavené za účelem odstranění těchto budov a výstavby obytného komplexu na tomto pozemku, nárok na odpočet daně z přidané hodnoty vztahující se k pořízení uvedených budov.

Článek 185 směrnice 2006/112 musí být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností jako v původním řízení nevede odstranění budov pořízených s pozemkem, na kterém byly postaveny, provedené za účelem výstavby obytného komplexu na místě těchto budov, k povinnosti opravit původně provedený odpočet daně z přidané hodnoty vztahující se k pořízení uvedených budov.

NSS: Zásada nároku na odpočet DPH – presumpce nároku na odpočet

V rozhodnutí NSS ze dne 14.6.2012 sp. zn. 1 Afs 48/2012-39 se můžeme ve zdůvodnění dočíst:

Šestá směrnice, stejně jako zákon o dani z přidané hodnoty, jsou zbudovány na zásadě nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. Pokud tedy zákon nestanoví jinak, je třeba vycházet z presumpce nároku na odpočet, čili cokoli, co zákon vysloveně nevyjímá, je možno jako odpočet daně na vstupu.

 

Pro odpočet DPH zákon nestanovil podmínku, že zdanitelné plnění musí být předem dohodnuto a specifikováno podle písemné smlouvy.

Ve zdůvodnění  rozsudku ze dne 31.8.2005 čj. 1 Afs 15/2004-89 Nejvyšší správní soud uvádí:

Dle odstavce 2 (zákona č. 588/1992 Sb., dále ZDPH) plátce uplatňuje nárok na odpočet na základě daňového dokladu zaúčtovaného podle zvláštního předpisu (odkaz na zákon o účetnictví) se všemi předepsanými náležitostmi. V dalších odstavcích § 19 ZDPH nejsou obsaženy další omezující podmínky pro uplatnění nároku na odpočet, které by se na případ stěžovatele vztahovaly. Z výše uvedeného vyplývá, že zákon o DPH nestanoví jako požadavek na uplatnění odpočtu skutečnost, aby zdanitelné plnění bylo předem dohodnuto a specifikováno na základě písemné smlouvy. Závěry Městského soudu v Praze o tom, že realizaci jednotlivé reklamní akce ve prospěch stěžovatele mělo předcházet další jednání smluvních stran ohledně výše částky, jsou logické, ovšem nemohou být samy o sobě důvodem pro neuznání nároku na odpočet DPH, neboť zákon takovou podmínku nestanoví.

Základ DPH je v zásadě subjektivně určenou hodnotou, tj. hodnotou skutečně obdrženou– výjimka pouze restriktivně

Z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 26. dubna 2012 ve spojených věcech C-621/10 („Balkan and Sea Properties“ ADSITS) a C-129/11 (Provadinvest OOD):

Základ daně při dodání zboží nebo poskytnutí služby za úplatu je v souladu s obecným pravidlem zakotveným v článku 73 směrnice o DPH tvořen protiplněním skutečně získaným za takové dodání zboží či poskytnutí služby osobou povinnou k dani. Toto protiplnění je tedy subjektivně určenou hodnotou, tj. hodnotou skutečně obdrženou, nikoli hodnotou určenou podle objektivních kritérií (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. února 1981, Coöperatieve Aardappelenbewaarplaats, 154/80, Recueil, s. 445, bod 13; ze dne 20. ledna 2005, Hotel Scandic Gåsabäck, C‑412/03, Sb. rozh. s. I‑743, bod 21, a ze dne 9. června 2011, Campsa Estaciones de Servicio, C‑285/10, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 28). Článek 73 uvedené směrnice je vyjádřením základní zásady, jejímž logickým důsledkem je to, že daňový orgán nemůže vybrat částku DPH převyšující daň, kterou osoba povinná k dani zaplatila (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. července 1997, Goldsmiths, C‑330/95, Recueil, s. I‑3801, bod 15).

Z tohoto pravidla pak existuje  výjimka, která musí být vykládána restriktivně:

Tím, že čl. 80 odst. 1 směrnice o DPH umožňuje v určitých případech usuzovat, že základem daně je obvyklá cena plnění, zavádí výjimku z obecného pravidla stanoveného v článku 73 této směrnice, která musí být jako taková vykládána restriktivně (viz rozsudky ze dne 21. června 2007, Ludwig, C‑453/05, Sb. rozh. s. I‑5083, bod 21, jakož i ze dne 3. března 2011, Komise v. Nizozemsko, C‑41/09, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 58 a citovaná judikatura).

Je třeba připomenout, že v souladu se zněním dvacátého šestého bodu odůvodnění směrnice o DPH je cílem čl. 80 odst. 1 této směrnice zabránění daňovému úniku nebo vyhýbání se daňovým povinnostem. Jak přitom uvedla generální advokátka v bodě 30 svého stanoviska, pokud jsou zboží nebo služby dodávány za uměle nízké nebo vysoké ceny mezi stranami, které jsou obě oprávněny k plnému odpočtu DPH, nemůže na tomto stupni docházet k daňovým únikům nebo k vyhýbání se daňovým povinnostem. Uměle nízká nebo vysoká cena může vést ke ztrátě na dani jen na úrovni konečného spotřebitele nebo na úrovni osoby povinné k dani, která má nárok pouze na poměrný odpočet daně.

Riziko daňového úniku nebo vyhýbání se daňovým povinnostem, jemuž mohou členské státy předcházet podle čl. 80 odst. 1 této směrnice, existuje tudíž jen tehdy, když osoba dotčená plněním nemá nárok na plný odpočet.

Stanovení základu daně (dle čl. 80 odst. 1 směrnice o DPH) ve výši ceny obvyklé mohou státy provádět pouze a jen ve směrnici uvedených případech:

… podmínky použití, uvedené v čl. 80 odst. 1 směrnice o DPH, jsou taxativní, a vnitrostátní právní úprava tudíž nemůže na základě tohoto ustanovení stanovit, že základem daně je obvyklá cena plnění, i v jiných případech, než jsou případy vyjmenované v uvedeném ustanovení, zejména pokud jsou poskytovatel, dodavatel nebo nabyvatel oprávněni k plnému odpočtu DPH.

Ustanovení čl. 73 má přímý účinek:

Jak rozhodl Soudní dvůr ve vztahu k čl. 11 části A odst. 1 písm. a) šesté směrnice 77/388, ve znění směrnice 2006/69, nyní článek 73 směrnice o DPH, toto ustanovení má přímý účinek (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. července 1995, BP Soupergaz, C‑62/93, Recueil, s. I‑1883, body 34 až 36, jakož i ze dne 11. července 2002, Marks & Spencer, C‑62/00, Recueil, s. I‑6325, bod 47).

DPH u osobního automobilu používaného i soukromě

Při používání jakéhokoli majetku “smíšeným” způsobem, tj. jak pro podnikání tak pro jiné (řekněme osobní) účely, vzniká vždy povinnost určitým způsobem vypořádat DPH. Platí to tedy i pro takto používaný osobní automobil (o němž budeme dále hovořit zejména proto, že patří k nejčastěji používaným, a tedy i diskutovaným, majetkům).

Pojďme se nyní spolu alespoň stručně a snad i přehledně tímto problémem “prokousat”:

  • pokud se jedná o automobil pořízený před 1.4.2011, pak (zejména dle bodu 5 přechodných ustanovení zákona č. 47/2011 Sb.) obecně (první možnost) platí, že nárok na odpočet DPH (z pořizovací ceny automobilu a také z nákupu PHM, oprav a údržby) vzniká pouze v poměrné výši odpovídající předpokládanému rozsahu použití pro ekonomickou činnost. Pokud se jedná o automobil na leasing, postupuje se obdobně, tj. uplatní se odpočet DPH z nájemného pouze v poměrné výši, například podle poměru počtu km ujetých pro podnikatelské účely vůči počtu km ujetých na všechny jízdy za zdaňovací období (čtvrtletí nebo měsíc).
  • u automobilu pořízeného před 1.4.2011 existuje ovšem ještě druhá možnost, a sice uplatnit nárok na odpočet  (z pořizovací ceny automobilu a také z nákupu PHM, oprav a údržby) v plné výši, přičemž faktické použití tohoto automobilu pro nepodnikatelské účely (zejména pro osobní spotřebu podnikatele nebo jeho zaměstnanců) se pak považuje za poskytnutí služby a je tedy potřeba z něj přiznat DPH na výstupu (je zde povinnost vystavit doklad o použití dle § 29 zákona o DPH za každé zdaňovací období, v němž byl automobil použit pro nepodnikatelské účely; základ daně se zde stanoví ve výši celkových vynaložených nákladů dle § 36 odst. 6 písm. b) zákona o DPH ). Pokud se jedná o automobil na leasing, postupuje obdobně, tj. nejprve uplatní nárok na odpočet z nájemného v plné výši, a následně přiznává DPH na výstupu při každém použití automobilu pro nepodnikatelské účely.
  • pokud se jedná o automobil pořízený po 1.4.2011 (včetně), dochází zejména k různému režimu mezi automobilem pořízeným do vlastnictví (do majetku) a automobilem pořízeným na leasing. V případě automobilu pořízeného do vlastnictví (tedy nikoli na leasing) lze použít výhradně metodu uplatnění odpočtu v poměrné výši, a to za použití tzv. “poměrného koeficientu” (= podíl použití automobilu pro podnikání, například jako: počet km pro podnikání / počet km celkem)
  • u automobilu pořízeného po 1.4.2011 se tedy při použití zmíněného “poměrného koeficientu” postupuje konkrétně tak, že se v okamžiku uplatnění odpočtu DPH z pořizovací ceny stanoví poměrný koeficient kvalifikovaným odhadem.  Po skončení kalendářního roku se poměrný koenficient stanoví podle skutečnosti, tj. podle skutečného počtu km ujetých pro podnikatelské účely vůči všem ujetým km v daném roce; bude-li se takto stanovený roční poměrný koeficient lišit od kvalifikovaného odhadu o více než 10 procentních bodů, výše uplatněného odpočtu se musí snížit, resp. může snížit (za použití řádku 45 přiznání k DPH).
  • u automobilu pořízeného po 1.4.2011 na leasing se může vedle výše popsaného způsobu (za použití “poměrného koeficientu”) i nadále (tj. i po 1.4.2011) používat i druhý způsob, tj. uplatnit odpočet DPH v plné výši a následně dodanit (tj. přiznat DPH na výstupu) z každého použití pro nepodnikatelské účely.
  • Pokud byl použit poměrný nárok na odpočet v roce pořízení automobilu, je potřeba i v dalších čtyřech letech sledovat poměr použití pro podnikatelské a osobní účely. Pokud poměrný koeficient (viz výše) se změní o více než 10 procentních bodů, je plátce povinen odpočet upravit směrem dolů (resp. oprávněn jej opravit směrem nahoru).
 Zpracováno za použití:  BENDA, Václav. DPH v roce 2012. 1. vyd. Praha: Svaz účetních, 2012, 64 s. Metodické aktuality Svazu účetních.
Categories: DPH Tags: ,

Odpočet DPH v “poměrné” nebo “zkrácené” výši?

Odpočet DPH v poměrné výši = Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak v rámci svých ekonomických činností, tak pro účely s nimi nesouvisejícími, má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro své ekonomické činnosti (viz § 75 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, dále ZDPH).

Odpočet DPH ve zkrácené výši = Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění v rámci svých ekonomických činností jak pro plnění s nárokem na odpočet daně uvedená v § 72 odst. 1, tak pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku i mimo tuzemsko (s výjimkou plnění uvedených v § 72 odst. 1 písm. d) ZDPH), má nárok na odpočet daně pouze v krácené výši odpovídající rozsahu použití pro plnění s nárokem na odpočet daně. Příslušná výše odpočtu daně v krácené výši se vypočte jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v krácené výši, a koeficientu.

Categories: DPH Tags: