Archive

Posts Tagged ‘ESD’

Ochrana dobré víry má své místo i před finančním úřadem!

Pokud plátce DPH uplatňuje odpočet DPH na vstupu na základě dokladu, který nemusí být podepsán, není objektivně schopen prokázat, kdo tento doklad vystavil. Může se pouze spolehnout na ochranu toho, že byl v dobré víře, když ze všech dostupných okolností byl přesvědčen, že tento doklad skutečně vystavil ten, kdo je na tomto dokladu vystaven. Obdobně si pak dá uvažovat o případu, kdy plátce DPH dodává zboží do jiné země EU, přičemž toto zboží mu přepravuje dopravce, se kterým podepsal nákladní list (CMR), a následně mu nezbývá než věřit, že je chráněna jeho dobrá víra v to, že toto zboží v souladu s tímto nákladním listem skutečně opustí území ČR (neboť to je jedna z nutných podmínek pro osvobození od DPH).

K níže uvedenému je ovšem pro praktického čtenáře vhodné rovnou předeslat, že se jedná o stále ještě velmi “žhavou” věc, o které nepanuje shoda ani v doktríně a české judikatuře, natož pak v praxi. Smyslem tohoto mého příspěvku tedy je zejména podnikatelskou veřejnost upozornit na to, že otázka ochrany dobré víry vůbec existuje a že je možné ji i před FÚ uplatňovat.

V daňovém řízení ochrana práv (například právo na odpočet DPH nebo právo na osvobození od DPH při dodání do jiné země EU) nabytých v dobré víře získává čím dál tím většího významu, ať už si tom myslí kdokoli (zejména státní správa) cokoli. Jde o to, a zkusíme si to dále stručně ukázat, že zejména v oblasti DPH (a nejen tam!) se bez tohoto právního institutu již vůbec neobejdeme, a to nejen z důvodu pramenících ze samotného způsobu fungování DPH, ale též z právní doktríny a z judikatury (zejména Evropského soudního dvora).

Dobrou vírou (bona fide) se rozumí vnitřní subjektivní přesvědčení (podepřeného konkrétními okolnostmi) nositele práv, že tato práva nabyl v souladu se zákonem. Z právní nauky plyne, že princip ochrany dobré víry vypovídá, že se dobrá víra má chránit, neříká však, za jakých okolností, ani nekonkretizuje, jakým způsobem. A právě o těchto okolnostech a konkrétních způsobech se v dnešní době vede a bude svádět velká a jistě ještě několik let trvající právní „válka“ mezi podnikateli (a jejich daňovými poradci a advokáty) na jedné straně a státní správou ve věci daní, přičemž rozhodující slovo v této válce budou mít samozřejmě soudy, od správních senátů na krajských soudech přes nejvyšší správní soud až po soud ústavní a soud evropský.

Většina podnikatelů, když zaslechne něco o dobré víře ve spojitosti s řízením na finančních úřadech, si zřejmě řekne, že přeci již dávno mnohokrát slyšeli (a zejména v praxi finančních úřadů zaznamenali), že v daních nám není nice platné, pokud jsme byli o něčem přesvědčeni v dobré víře a ono se to nakonec neprokázalo. Možná si ale také někteří uvědomí, že v právu soukromém, tj. v podnikání zejména v právo obchodním, naopak již dávno platí, že dobrá víra má své místo.

Read more…