Archive

Archive for the ‘Ústavní soud’ Category

Ústavní soud zrušil část ustanovení týkajících se kontrolního hlášení

S účinností od 1. 1. 2016  založil  zákon o dani z přidané hodnoty zcela novou povinnost:  podávat tzv. kontrolní hlášení.  Toto hlášení fakticky rozšířilo  plátcům daně rozsah břemene tvrzení nad rámec obsahu daňového přiznání.  Od začátku tohoto nového institutu  byly kolem jeho zavedení a způsobu provedení výrazné kontroverze.  Tyto zejména vyústily v návrh 21 senátorů,  podaný Ústavním soudu dne 3. prosince 2015,  na jeho úplné zrušení.  O tomto návrhu Ústavní soud rozhodl  ve svém nálezu Pl. ÚS 32/15 ze dne 6.12.2016.

Ústavní soud s účinností k 31. 12. 2017  zrušil ustanovení § 101d odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty,  což prakticky znamená,  že obsah kontrolního hlášení (tedy rozsah plátcem povinně uváděných údajů)  může být po tomto datu stanoven pouze zákonem (tedy v důsledku rozhodnutí zákonodárného sboru),  a nikoliv pouze  konkretizací přímo v elektronickém formuláři  kontrolního hlášení.  Ústavní soud zde přitom konstatoval,  že výkonné moci tak byla svěřena moc,  která dle ústavy náleží jen moci zákonodárné.  Byla porušena zásada výhrady zákona pro ukládání povinností,  podle které „nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“ a „ povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích“.  Konkrétně tak Ústavní soud v této věci uzavřel,  že zákon musí blíže vymezit alespoň okruh údajů, které musí plátce v kontrolním hlášení sdělovat.

 Ústavní soud (s účinností dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů) zrušuje ustanovení § 101g odst. 5  zákona o dani z přidané hodnoty.   Takto tedy byla zrušena dosti bizarní úprava,  podle které výzva, kterou správce daně zasílal (ohledně kontrolního hlášení) plátcům pomocí emailu,  se považovala za doručenou již dnem odeslání (tedy například i za situace,  kdy se taková výzva vůbec nedostala, třeba v důsledku nespolehlivosti veřejné datové sítě, do dispozice plátce).

Rozšířený senát NSS: Rdousící efekt solárních odvodů možno řešit pouze prominutím daně, nikoli uvážením FÚ

Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (usnesení ze dne 17.12.2013, sp. zn. 1 Afs 76/2013) dospěl k závěru, že jediným prostředkem jak řešit „rdousící efekt“ účinků solárního odvodu (dle § 7a zákona č. 180/2005 Sb.), je za stávající právní úpravy institut prominutí daně.

I. Konkrétní dopady solárního odvodu na výrobce elektrické energie nelze zohlednit ani v řízení o stížnosti na postup plátce daně, ani v soudním řízení, které na ně navazuje.

II. Pokyn Ústavního soudu zohledňovat likvidační účinky solárního odvodu v individuálních případech je za stávající právní úpravy proveditelný jen prostřednictvím institutu prominutí daně dle § 260 daňového řádu v návaznosti na § 259 daňového řádu.

III. Věc s e v r a c í k projednání a k rozhodnutí prvnímu senátu

Rozšířenému senátu předložil věc první senát Nejvyššího správního soudu, jenž rozhodoval o stížnosti firmy, která vlastní a provozuje fotovoltaickou elektrárnu v obci Hulín. Ta tvrdí, že kvůli odvodu dochází k její postupné likvidaci. První senát konstatoval, že v řízení o stížnostech na postup plátce daně neexistuje prostor pro posouzení otázky, zda může mít uvalení solárního odvodu na výrobce energie likvidační účinky. Případná úprava výše odvodu, provedená finančním orgánem, by totiž byla s ohledem na neexistující psanou právní úpravu prý problematická (?) – kdyby byl správci daně umožněn uvedený postup, znamenalo by to prý, že by se mu v dané oblasti otevřel velmi těžko kontrolovatelný prostor pro libovůli. První senát v předkládací zprávě senátu rozšířenému navrhl právě využití institutu posečkání úhrady daně.

Členové rozšířeného senátu v usnesení připomněli, že Ústavní soud neshledal zavedení solárního odvodu samo o sobě protiústavním s výhradou, že rdousící efekt odvodu na konkrétního výrobce je nutno ve výjimečných a odůvodněných případech připustit.

Jediným institutem, jehož prostřednictvím výkonná moc dostojí výslovnému pokynu Ústavního soudu a splní tak povinnost uplatnit individuální přístup k jednotlivým výrobcům, kteří se nacházejí ve výjimečné situaci předvídané nálezem sp. zn. Pl. ÚS 17/11 (viz také zde) je právě prominutí daně. Úvaha ministra financí, zda takové rozhodnutí vydat či nevydat, se proto nemůže odehrávat ve sféře „absolutního“ správního uvážení.

via Nejvyšší správní soud | Stát by měl provozovatelům slunečních elektráren, pro které je solární odvod ruinující, tento odvod prominout.

Toto rozhodnutí tak mimo jiné vneslo zásadní příspěvek do diskuse o mezích omezené správní diskrece.

Změna písemně uzavřené smlouvy ústně

Písemně uzavřenou smlouvu se sjednanou výhradou změn v písemné podobě lze změnit i jinou formou (např. ústně učiněnými právními úkony), není-li včas namítána jejich relativní neplatnost; tento závěr se netýká smluv, u nichž písemnou formu stanoví zákon.

Zdroj: Změna písemně uzavřené smlouvy ústně :: Bulletin Advokacie.

Prezident Zeman navrhl 4 nové ústavní soudce – o koho se jedná?

Podle informací např. @CT24zive prezident Zeman dnes navrhl na ústavní soudce tyto čtyři kandidáty: Miladu Tomkovou, Jaroslava Fenyka, Vladimíra Sládečka a Jana Filipa.

Co o těchto lidech víme (jen velmi stručně posbíráno z netu pro rychlou představu):

JUDr. Milad Tomková (nar. 1959) je soudkyní Nejvyšší správního soudu (NSS) v Brně, a to od roku 2003. Podle informací na webu http://www.nssoud.cz působila v letech 1987-2003 na MPSV, od roku 1992 jako ředitelka legislativního odboru. V letech 1998 až 2003 byla členkou Legislativní rady vlády České republiky. Na NSS v současné době vykonává funkci předsedkyně senátu sociálně-správního kolegia (předsedkyně 6. senátu) a předsedkyně kárného senátu.

Prof. JUDr. Jaroslav Fenyk (nar. 1961) je profesorem na katedře trestního práva Právnické fakulty Masarykovy university v Brně. Spolupracuje s právní kanceláří WHITE & CASE.

Prof. JUDr. Vladimír Sládeček je vedoucím katedry správního práva a právní vědy na Právnické fakultě University Palackého v Olomouci.

Prof. JUDr. Jan Filip (nar. 1950) je vedoucím katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy university v Brně.

Je stručná poznámka: Někoho možná může překvapit, že byla nominována soudkyně NSS, a nikoli předseda tohoto soudu JUDr. Baxa, o kterém nejen média spekulovala jako o možném novém (nejen) soudci Ústavního soudu. No, budeme to dále sledovat. Uvidíme také, jak se k tomu postaví senátoři.

Categories: Ústavní soud, Politika

Zeman odtajní navrhované ústavní soudce.

Zeman odtajní navrhované ústavní soudce. IMHO: První konkrétní prezentace jeho skutečného směřování, sledujme pozorně! http://ow.ly/jqaP8

Categories: Ústavní soud, Politika

ÚS: Aktivní zásahy státu jsou v oblasti hospodářských práv přípustnější než v oblasti práv občanských

V nálezu pléna ÚS ze dne 15.5.2012 sp. zn. Pl. ÚS 17/11 (220/2012 Sb.) se mimo jiné uvádí:

Určitá zákonná úprava, jež zvýhodňuje jednu skupinu či kategorii osob oproti jiným, nemůže tedy být sama o sobě bez dalšího označena za porušení principu rovnosti. Zákonodárce má určitý prostor k úvaze, zda takové preferenční zacházení zakotví. Musí přitom dbát o to, aby zvýhodňující přístup byl založen na objektivních a rozumných důvodech (legitimní cíl zákonodárce) a aby mezi tímto cílem a prostředky k jeho dosažení (právní výhody) existoval vztah přiměřenosti.

V oblasti občanských a politických práv a svobod, již imanentně charakterizuje povinnost státu zdržet se zásahů do nich, existuje pro preferenční (tedy svou podstatou aktivní) zacházení s některými subjekty obecně jen minimální prostor.

Naproti tomu v oblasti práv hospodářských, sociálních, kulturních a menšinových, v nichž je stát začasté povinován k aktivním zásahům, jež mají odstranit křiklavé aspekty nerovnosti mezi různými skupinami složitě sociálně, kulturně, profesně či jinak rozvrstvené společnosti, disponuje zákonodárce logicky mnohem větším prostorem k uplatnění své představy o přípustných mezích faktické nerovnosti uvnitř ní. Volí proto preferenční zacházení mnohem častěji.

Osobně se domnívám, že tento postoj je spíše diskutabilní, a je podle mého názoru významně poplatný filosofickému či politickému smýšlení soudce, není tedy dostatečně neideologický. Konkrétně řešeno, je spíše bližší etatistickému či přímo socialistickému uvažování než postoji liberálnímu (či konzervativně-liberálnímu).

K prekluzi práva státu vyměřit daň musí být přihlédnuto z úřední povinnosti, tedy i bez námitky ze strany daňového subjektu

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.02.2009 sp. zn. I. ÚS 1169/07 (č. 38/2009 Sb. ÚS) uvedl tuto základní právní větu:

Též v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je povinností soudu přihlížet z úřední povinnosti k takovým skutečnostem významným z hlediska hmotného práva, jakými jsou absolutní neplatnost smlouvy nebo prekluze, a to i v případě, že je žalobce nevytkl v žalobním bodu vůbec, nebo tak učinil až po lhůtě pro podání žaloby. Tento závěr platí i pro prekluzi práva státu na vyměření nebo doměření daně: uplyne-li lhůta uvedená v § 47 d. ř., aniž v ní byla daň pravomocně vyměřena či doměřena, zaniká tím subjektivní veřejné právo státu daň vyměřit či doměřit. K zániku tohoto práva se přihlíží z úřední povinnosti nejen v daňovém řízení, ale též v rámci soudního přezkumu rozhodnutí v řízení před správními soudy.

Jinými slovy řečeno, účelem jakéhokoli procesu nikdy není ochrana neexistujících či fiktivních práv, a proto nelze prekludovanému právu poskytnout ochranu (viz například část VI. odůvodnění rozsudku NSS ze dne 31.5.2012 čj. 9 Afs 72/2011-218, č. 2676/2012 Sb .NSS)