Archive

Archive for the ‘DPH’ Category

Ústavní soud zrušil část ustanovení týkajících se kontrolního hlášení

S účinností od 1. 1. 2016  založil  zákon o dani z přidané hodnoty zcela novou povinnost:  podávat tzv. kontrolní hlášení.  Toto hlášení fakticky rozšířilo  plátcům daně rozsah břemene tvrzení nad rámec obsahu daňového přiznání.  Od začátku tohoto nového institutu  byly kolem jeho zavedení a způsobu provedení výrazné kontroverze.  Tyto zejména vyústily v návrh 21 senátorů,  podaný Ústavním soudu dne 3. prosince 2015,  na jeho úplné zrušení.  O tomto návrhu Ústavní soud rozhodl  ve svém nálezu Pl. ÚS 32/15 ze dne 6.12.2016.

Ústavní soud s účinností k 31. 12. 2017  zrušil ustanovení § 101d odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty,  což prakticky znamená,  že obsah kontrolního hlášení (tedy rozsah plátcem povinně uváděných údajů)  může být po tomto datu stanoven pouze zákonem (tedy v důsledku rozhodnutí zákonodárného sboru),  a nikoliv pouze  konkretizací přímo v elektronickém formuláři  kontrolního hlášení.  Ústavní soud zde přitom konstatoval,  že výkonné moci tak byla svěřena moc,  která dle ústavy náleží jen moci zákonodárné.  Byla porušena zásada výhrady zákona pro ukládání povinností,  podle které „nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“ a „ povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích“.  Konkrétně tak Ústavní soud v této věci uzavřel,  že zákon musí blíže vymezit alespoň okruh údajů, které musí plátce v kontrolním hlášení sdělovat.

 Ústavní soud (s účinností dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů) zrušuje ustanovení § 101g odst. 5  zákona o dani z přidané hodnoty.   Takto tedy byla zrušena dosti bizarní úprava,  podle které výzva, kterou správce daně zasílal (ohledně kontrolního hlášení) plátcům pomocí emailu,  se považovala za doručenou již dnem odeslání (tedy například i za situace,  kdy se taková výzva vůbec nedostala, třeba v důsledku nespolehlivosti veřejné datové sítě, do dispozice plátce).

Zaměstnavatel, exportér a dodavatel či objednavatel stavebních prací podává přiznání k DPH elektronicky vždy (i s obratem menším než 6 Mio)

Podle dne 21.1.2014 vystavené informace Generálního finančního ředitelství, se povinnost podávat Přiznání k DPH (včetně například o oznámení o změně registračních údajů) výhradně elektronicky týká těchto skupin osob (plátců DPH):

  1. Veškeré právnické osoby
  2. Takové fyzické osoby, které překročily obrat 6.000.000 Kč za předchozích 12 měsíců (tedy například v případě přiznání za IV.Q./2013 nebo za 12/2013 je sledovaným obdobím 1.1.2013 – 31.1.2013) – “malé” fyzické osoby jsou tedy nuceni sledovat při každém přiznání, zda kritický obrat nebyl překročen a zda tedy nevzniká povinnost podat elektronicky. Pokud se fyzické osoby takto stanou osobou povinnou podávat přiznání k DPH výhradně elektronicky, musí tak činit nejméně po dobu dalších 6 měsíců.
  3. Takové fyzické osoby, které sice nepřekročily 12-ti měsíční obrat 6,000.000 Kč, ovšem jsou zaměstnavateli s více než 10 zaměstnanci (pročež jim dle § 38j odst. 6 zákona o daních z příjmů vznikla povinnost podávat vyúčtování daně z příjmu ze závislé činnosti elektronicky) – zde vzniká povinnost podávat elektronicky přiznání k DPH na základě § 101 odst.3 písm. b) ZDPH (jiným zákonem stanovená povinnost činit podání elektronicky)
  4. Takové fyzické osoby, které sice nepřekročily 12-ti měsíční obrat 6,000.000 Kč, ovšem dodávají zboží nebo služby do EU (pročež jim dle § 102 odst. 3 zákona o DPH vznikla povinnost podávat souhrnné hlášení elektronicky) – zde vzniká povinnost podávat elektronicky přiznání k DPH na základě § 101 odst.3 písm. b) ZDPH (jiným ustanovením stanovená povinnost činit podání elektronicky)
  5. Takové fyzické osoby, které sice nepřekročily 12-ti měsíční obrat 6,000.000 Kč, ovšem pořizují nebo dodávají stavební a montážní práce  (pročež jim dle § 92a odst. 5 zákona o DPH vznikla povinnost podávat souhrnné hlášení elektronicky) – zde vzniká povinnost podávat elektronicky přiznání k DPH na základě § 101 odst.3 písm. b) ZDPH (jiným ustanovením stanovená povinnost činit podání elektronicky)

Z výše uvedeného tedy plyne, že skupina fyzických osob, na které doléhá povinnost od 1.1.2014 podávat přiznání k DPH výhradně elektronicky, není vymezena pouze obratem, jak se někdy zjednodušeně (a tedy nesprávně) vykládá.

Categories: DPH Tags:

Novinka 2014: Pokud podáme přiznání ne déle než 30 dní po lhůtě, pokuta bude poloviční

Po novele daňového řádu s účinností od 1.1.2014 platí nová norma uvedená v § 250 odst. 7:

Výše pokuty za opožděné tvrzení daně je poloviční, pokud

a) daňový subjekt podá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení do 30 dnů od marného uplynutí lhůty pro jeho podání a

b) v daném kalendářním roce nebylo správcem daně u daňového subjektu v době vydání platebního výměru zjištěno jiné prodlení při podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení

To tedy nově (od 1.1.2014) znamená, že pokud se nám z jakéhokoli důvodu “podaří” nepodat daňové přiznání v řádné lhůtě (přičemž stále platí, že 5 pracovních dní po řádné lhůtě se pokuta neuplatní), pak se jistě vyplatí toto podání uskutečnit se zpožděním menším než 30 dní, protože pouze v tomto případě je správce daně povinen (bez možnosti jeho odlišného správního uvážení, bez diskrece) pokutu za opoždění podání přiznání snížit na 50 %. Od 31. dne trvání zpoždění pak již se stejně neúprosným automatismem nastupuje pokuta ve 100% výši (tedy ve výši 0,05% ze stanovené daně za každý den prodlení počítáno zpětně od prvního dne následujícího po stanovené lhůtě; maximální výše této pokuty přitom nemůže být vyšší než 5% stanovené daně).

Je přitom potřeba vzít na vědomí, že nesplnění podmínky ad b) výše nastane bohužel i tehdy, pokud ve stejném roce daňový subjekt jiné daňové přiznání podal v “ochranném pásmu” 5 pracovních dní po lhůtě; pokuta se totiž sice v tomto krátkém zpoždění neuplatní, ale striktně vzato prodlení fakticky nastalo.

Omezení ručení za DPH pouze na platby převyšující 700.000 Kč je účinné již od 1.12.2013

Zákonné opatření Senátu č. 344/2013 Sb. o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů  je účinné od 1.1.2014 (vyšlo ve Sbírce zákonů 5.11.2013).

Omezení ručení (v případě plateb na jiný než zveřejněný účet) pouze na platby nad 700.000 Kč je účinné již od 1.12.2013. Blíže viz předchozí post.

Categories: DPH

Ručení za DPH při platbě na jiný než zveřejněný účet bude pouze při platbách nad 700.000 Kč

Senát ČR má dnes na programu vládní zákonné opatření (senátní tisk 184), ve kterém se mj. určuje, že ručení (dle § 109/2 zákona o DPH) za DPH při platbě na jiný než zveřejněný účet nastává pouze při splnění podmínky, že úhrada je vyšší než 700.000 Kč. Pokud to senát schválí, stane se tato změna účinná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení (tedy pravděpodobně od 1.11.2013)

Lze to jistě považovat za vstřícný krok vůči zejména menším podnikatelům, nicméně si lze jistě klást otázku, proč se to děje až nyní (a nikoli již rovnou při zavedení tohoto ručení) a proč až poté, kdy všichni alespoň trochu informovaní podnikatelé své účty zveřejnili (jde o tom, že pokud by věděli, že se to týká pouze plateb vyšších než 700.000 Kč, tak by jistě zejména menší podnikatelé neměli žádnou potřebu své účty na internetu zveřejňovat a tak si alespoň trochu chránit své již tak dost chatrné soukromí).

Jako problematické se rovněž může jevit o samotné určení, že kritériem je výše úhrady, protože se tím dává další rána oné vzletné zásadě rovnosti před zákonem (dochází zde totiž nepochybně ke znevýhodnění větších plateb a tedy i větších podnikatelských aktivit).

Zmíněný návrh zákonného opatření obsahuje konkrétně tento text:

ČÁST ČTYŘICÁTÁ PRVNÍ (Změna zákona o dani z přidané hodnoty) – Čl. LXIII

V § 109 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 502/2012 Sb., se na konci textu písmene c) doplňují slova „, a pokud úplata za toto plnění překračuje dvojnásobek částky podle zákona upravujícího omezení plateb v hotovosti, při jejímž překročení je stanovena povinnost provést platbu bezhotovostně“.

ČÁST ČTYŘICÁTÁ TŘETÍ (ÚČINNOST) – Čl. LXV

Toto zákonné opatření Senátu nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014, s výjimkou části čtyřicáté první, která nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

Z důvodové zprávy:

Hlavním cílem navržené úpravy je omezení vzniku ručení za nezaplacenou daň z přidané hodnoty pouze na případy, kdy úplata za zdanitelné plnění překročí dvojnásobek částky podle zákona upravujícího omezení plateb v hotovosti, tedy 700 000 Kč.

Daňové změny 2014: Senát rozhodne 9. října

Dne 25.09.2013 Vláda ČR v demisi schválila návrhy zákonných opatření v oblasti daní. Nyní je na tahu Senát.

Senát má na schůzi zahájené ve středu 9. října rozhodovat mimo jiné o následujících návrzích:

  • Vládní návrh zákonného opatření Senátu o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů

Oproti původní úpravě vláda navrhuje ponechat zdanění výplaty podílů na zisku společníkům – fyzickým osobám (15 %).

Při zdanění základních investičních fondů má být daň snížena na 0 %. To zároveň vyvolá povinnost zdanění podílů na zisku vyplácených nejenom fyzickým osobám (15 %), ale právnickým osobám, přestože mají podíl alespoň 10 % po dobu alespoň 12 měsíců (19 %).

  • Vládní návrh zákonného opatření Senátu o dani z nabytí nemovitých věcí

Podle tohoto návrhu má být daň z převodu nemovitostí nahrazena daní z nabytí nemovitých věcí. Podle koncepce má daň hradit nabyvatel, což jej ušetří ručení za případně neuhrazenou daň. Podle návrhu vlády má být poplatníkem převodce u koupě nebo směny, pokud se převodce a nabyvatel smluvně nedohodnou, že poplatníkem je nabyvatel. Pokud si zvolí, že daň zaplatí převodce, pak je nabyvatel ručitelem.

Zdroj: Daňové změny 2014: Senát rozhodne 9. října | Daně & účetnictví.

Místo zdanitelného plnění pro DPH u seminářů a školení. Otevřené semináře vers. firemní školení.

Dle § 10b odst. 1 písm. a) zákona o DPH platí:

Místem plnění při poskytnutí služby v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání a zábavy je místo konání kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní nebo podobné akce, pokud jde o

a) službu spočívající v oprávnění ke vstupu na takovou akci, včetně služby přímo související s tímto oprávněním, nebo

b) službu vztahující se k takové akci, včetně přímo související služby, jakož i poskytnutí služby organizátora takové akce, osobě nepovinné k dani.

Pro praxi by to tedy mělo znamenat, že v případě pořádání tzv. otevřených seminářů či vzdělávacích akcí, kde jejich organizátor vybírá od účastníků vložné, jde o službu spočívající v oprávnění ke vstupu, u které se tedy místo plnění stanoví podle místa konání takové akce. Pokud se tedy takový seminář koná v ČR, je místem plnění ČR, pokud se koná např. v Polsku, je místem plnění Polsko. Vždy zcela bez ohledu na to, kde (tedy zejména v jakém státě) má sídlo poskytovatel takové služby a i bez ohledu na sídlo či bydliště odběratele (tj. komu je tato služba poskytována).

Pokud však jde o tzv. zakázková či firemní školení, které organizátor zajistí pro podnikající osobu (tj. osobu povinnou k dani), místo plnění se stanoví podle sídla odběratele (tj. komu je tato služba poskytována). A to zcela bez ohledu na to, kde se toto školení ve skutečnosti koná.

Zpracováno s použitím: BENDA, Václav. DPH u poradenských a vzdělávacích služeb. DHK. Daňová a hospodářská kartotéka. Praha: Linde, 2012, č. 21, s. 1-5.