Archive

Archive for the ‘Daňová kontrola’ Category

NSS: Jedná se o zneužití správního uvážení, pokud daňový exekutor odpojí datový kabel vedoucí k serveru daňového subjektu

I. Odpojení datového kabelu vedoucího k serveru daňového subjektu, stalo-li se tak faktickým úkonem daňového exekutora v průběhu daňové exekuce prodejem movitých věcí (§ 203 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu), v důsledku čehož daňový subjekt ztratí trvale či dlouhodobě přístup k datům na serveru, splňuje podmínky zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s.
II. Daňový exekutor musí v průběhu daňové exekuce prodejem movitých věcí (§ 203 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu) šetřit práva daňového subjektu. Je-li předmětem exekuce datové médium (nosič dat), měl by daňový exekutor daňovému subjektu umožnit zkopírování všech dat. Obecně není možné, aby v rámci (jakékoliv) exekuce byl povinný připraven nejen o nosič dat (datové médium), ale i o data samotná.
III. Úkony daňového exekutora v daňové exekuci musí sledovat jen jeden cíl, tj. vymožení nedoplatku na dani. Ustanovení § 207 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, poskytuje dostatečný prostor pro výkon správního uvážení, které však musí směřovat k onomu cíli. Pokud by exekutor z těchto mezí vykročil (např. exekučním úkonem směřoval nikoliv k vymožení nedoplatku na dani, ale primárně k něčemu jinému, zde k „odříznutí“ daňového subjektu od jeho dat), jednalo by se o zneužití mezí správního uvážení, a tedy o nezákonný zásah do práv daňového subjektu.

Source: Řízení před soudem: ochrana před nezákonným zásahem; Daňové … | Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

Esenciální výdaje nelze při stanovení daně zcela pominout, i když jejich skutečná výše nebyla spolehlivě prokázána (vede to na stanovení daně podle pomůcek)

V praxi daňových kontrol správce daně velmi často se snaží situaci vidět tak, že navzdory tomu, že předmětná zakázka (třeba stavební, ale i jiná)  byla skutečně provedena, finálnímu zákazníkovi skutečně řádně předána a jím také zaplacena, neuzná dodavateli náklady vynaložené na potřebné subdodávky (například s odkazem na to, že se podle názoru finančního úřadu daňovému subjektu nepodařilo prokázat, že právě tento subdodavatel tuto předmětnou subdodávku provedl). Takto pak správce daně doměřuje dodavateli opravdu velmi nereálný základ daně, a stanovení daně podle pomůcek (tedy za použití v nákladech hodnoty subdodávky v ceně obvyklé) je tedy nejen pro takový daňový subjekt příznivější, ale i mnohem více spravedlivější (protože blíže správné výši).

V uvedené situaci je vhodné poukázat například na rozsudek NSS ze dne 31.5.2017 čj. 2 Afs 160/2016 -38 (žalobce: V.M.), ze kterého je možno citovat:

Neprokázání daňové uznatelnosti konkrétních výdajů samo o sobě ještě není způsobilé zpochybnit účetnictví jako celek a nemožnost stanovit daň dokazováním.  Nicméně jedná-li se o výdaje, které musely být pro dosažení příjmů zcela logicky vynaloženy (tzv. esenciální výdaje), jejich skutečná výše však nebyla spolehlivě prokázána, není možné tyto výdaje zcela opomenout. Uzná-li správce daně určitou část příjmů ke zdanění, a odebere tedy poplatníkovi část jeho majetku, musí přiznat i relevantní část výdajů objektivně minimálně nutných na jeho pořízení.

Správce daně se v daňovém řízení zcela opomenul zabývat otázkou, zda nezpochybněné výdaje za rok 2010 mohly stěžovateli umožnit realizaci předmětné zakázky. Pokud by totiž zjistil, že uplatněné a prokázané výdaje nemohly pokrýt provedené stavební práce a použitý stavební materiál, nelze dojít k závěru, že daň lze stanovit dokazováním, a bylo by tedy třeba přistoupit k stanovení daně pomocí pomůcek.

 

NSS: Institut daňové kontroly nelze obcházet fingovaným místním šetřením

Pokud správce daně prověřuje plnění daňové povinnosti a tvrzení daňového subjektu v konkrétním zdaňovacím období a vyzývá daňový subjekt k předložení kompletního účetnictví a evidence pro daňové účely pro příslušné zdaňovací období, je povinen zahájit daňovou kontrolu podle § 85 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, a nemůže institut daňové kontroly obcházet fingovaným místním šetřením dle § 80 téhož zákona v rámci vyhledávací činnosti

Source: Daňové řízení: daňová kontrola; místní šetření | Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

Ústavní soud zrušil část ustanovení týkajících se kontrolního hlášení

S účinností od 1. 1. 2016  založil  zákon o dani z přidané hodnoty zcela novou povinnost:  podávat tzv. kontrolní hlášení.  Toto hlášení fakticky rozšířilo  plátcům daně rozsah břemene tvrzení nad rámec obsahu daňového přiznání.  Od začátku tohoto nového institutu  byly kolem jeho zavedení a způsobu provedení výrazné kontroverze.  Tyto zejména vyústily v návrh 21 senátorů,  podaný Ústavním soudu dne 3. prosince 2015,  na jeho úplné zrušení.  O tomto návrhu Ústavní soud rozhodl  ve svém nálezu Pl. ÚS 32/15 ze dne 6.12.2016.

Ústavní soud s účinností k 31. 12. 2017  zrušil ustanovení § 101d odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty,  což prakticky znamená,  že obsah kontrolního hlášení (tedy rozsah plátcem povinně uváděných údajů)  může být po tomto datu stanoven pouze zákonem (tedy v důsledku rozhodnutí zákonodárného sboru),  a nikoliv pouze  konkretizací přímo v elektronickém formuláři  kontrolního hlášení.  Ústavní soud zde přitom konstatoval,  že výkonné moci tak byla svěřena moc,  která dle ústavy náleží jen moci zákonodárné.  Byla porušena zásada výhrady zákona pro ukládání povinností,  podle které „nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“ a „ povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích“.  Konkrétně tak Ústavní soud v této věci uzavřel,  že zákon musí blíže vymezit alespoň okruh údajů, které musí plátce v kontrolním hlášení sdělovat.

 Ústavní soud (s účinností dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů) zrušuje ustanovení § 101g odst. 5  zákona o dani z přidané hodnoty.   Takto tedy byla zrušena dosti bizarní úprava,  podle které výzva, kterou správce daně zasílal (ohledně kontrolního hlášení) plátcům pomocí emailu,  se považovala za doručenou již dnem odeslání (tedy například i za situace,  kdy se taková výzva vůbec nedostala, třeba v důsledku nespolehlivosti veřejné datové sítě, do dispozice plátce).

Koskinen: I am nothing, I just collect taxes from others, but I can do what I want

While acknowledging that the IRS bungled tea party applications, and that he himself gave wrong information to Congress, agency Commissioner John Koskinen told lawmakers Wednesday he needs to remain at the IRS in order to clean it up.

My comment: Well clearly: I am nothing, I just collect taxes from others, but I can do what I want

Source: John Koskinen, IRS chief, says he was misled, doesn’t deserve impeachment – Washington Times

NSS: Rubem diskrečního oprávnění správního orgánu je povinnost volné úvahy užít

Diskreční oprávnění neznamená pouze možnost vybrat a rozhodnout, ale jde současně i o povinnost tak učinit. Rubem uvážení je tedy povinnost ji využít, čili povinnost vykonávat veřejnou správu.

Z rozhodnutí NSS ze dne 4.9.2003 čj. 6 A 94/2002-40:

Jak judikoval Vrchní soud v Praze (rozsudek ze dne 5. 11. 1993, sp. zn. 6 A 99/92, tamtéž, str. 143), rubem diskrečního oprávnění správního orgánu je povinnost volné úvahy užít, tedy zabývat se všemi hledisky, které zákon jako premisy takové úvahy stanoví, opatřit si za tím účelem potřebné důkazní prostředky, provést jimi důkazy, vyvodit z těchto důkazů skutková a právní zjištění a poté volným správním uvážením, nicméně při respektování smyslu a účelu zákona a mezí, které zákon stanoví, dospět při dodržení pravidel logického vyvozování k rozhodnutí.

Z rozhodnutí NSS ze dne 13.3.2008 čj. 5 As 51/2007-105:

Rubem diskrečního oprávnění správního orgánu je povinnost volné úvahy užít, tedy zabývat se všemi hledisky, které zákon jako premisy takové úvahy stanoví, opatřit si za tím účelem potřebné důkazní prostředky, provést jimi důkazy, vyvodit z těchto důkazů skutková a právní zjištění, a poté volným správním uvážením, nicméně při respektování smyslu a účelu zákona a mezí, které zákon stanoví, dospět při dodržení pravidel logického vyvozování k adekvátnímu rozhodnutí.

Absolutní či neomezené správní uvážení v moderním právním státě neexistuje. Každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost, principu proporcionality atd. Dodržení těchto mezí podléhá soudnímu přezkumu.

NSS: Daňový řád upřednostňuje hledisko materiální správnosti, nikoli hledisko fiskální -> ztrátu lze uplatnit i v průběhu kontroly

Ve svém rozhodnutí ze dne 27.02.2014 čj. 9 Afs 41/2013-33 Nejvyšší správní soud uvedl (citováno podle právních vět uvedených ve Sb. NSS, kde byl rozsudek uveřejněn pod č. 3015/2014 Sb. NSS):

I. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, upřednostňuje při stanovení daně hledisko materiální správnosti, nikoli hledisko fiskální (§ 1 odst. 2 citovaného zákona). Nově vymezený cíl správy daní, možnost správce daně provádět daňovou kontrolu i ve vyměřovacím řízení a skutečnost, že daňová ztráta je zcela obvyklou zákonnou odčitatelnou položkou, opravňují daňový subjekt za splnění zákonem stanovených, zejména hmotně právních podmínek, uplatnit ztrátu v rámci probíhajícího nalézacího řízení, a to bez ohledu na správcem daně zvolený postup.

II. Daňový subjekt je oprávněn uplatnit daňovou ztrátu v řízení vyměřovacím, jehož účelem je stanovení daně, v řízení doměřovacím, které je vedeno za účelem stanovení změny poslední známé daně, a to i v rámci postupu k odstranění pochybností či daňové kontroly, jakož i v řízení o řádném opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému ve vyměřovacím či doměřovacím řízení (viz § 134 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád).