Home > Nezařazené > Zastoupení (plná moc) dle nového občanského zákoníku – několik poznámek

Zastoupení (plná moc) dle nového občanského zákoníku – několik poznámek

Nejprve je vhodné si uvědomit, že pojem plné moci bývá užíván nejméně ve dvou významech:

  1. jako právem daná moc (zástupčí oprávnění),  právně jednat jménem jiného, tj. jako jeho zástupce
  2. Jako osvědčení o takovém oprávnění

Nový občanský zákoník používá pojem plná moc ve druhém z uvedených významů,  tj. ve smyslu osvědčení (potvrzení)  o tom, že zastoupení vzniklo. Plná moc je tak pouze důsledkem zastoupení, nikoliv jeho základem.

Pro praktické důsledky zastoupeni je vhodné si uvědomit rozlišení mezi zástupčím oprávněním (tj. oprávněním právně jednat jménem jiného jako jeho zástupce)  a příkazem. Podle takzvané nauky o abstraktnosti plné moci  je striktní oddělení obou pojmů právnickou nezbytností.  Z praktického hlediska jde o to, že v praxi samozřejmě mohou existovat takoví zástupci, kterým nebyl udělen příkaz;  a naopak mohou existovat takoví příkazci, kteří nejsou zástupci.

Jinými slovy řečeno, zástupčí oprávnění  se týká vnějšího vztahu tj. vztahu zástupce vůči třetím hlasování, zatímco příkaz  se vztahuje k vnitřnímu vztahu mezi zástupcem a zastoupeným.

Nový občanský zákoník vyžaduje ke vzniku zástupčího oprávnění  dohodu mezi zástupcem a zastoupeným ( viz § 441 odst. 1 nového občanského zákoníku); nepostačuje tedy jednostranné právní jednání zmocnitele. Významný korektiv k k této normě  představuje stanovení § 444 odst. 1 nového občanského zákoníku, podle kterého vzniká zástupčí oprávnění  i bez uzavření dohody o zastoupení, a to jednostranným jednáním zmocnitele; nutným předpokladem zde ovšem je existence dobré víry třetí osoby.

 Z výše uvedeným pak souvisí otázka, jak procesně doložit existenci zastoupení (například před soudem nebo správními orgány).  Jde o to, že pouhý jednostranný akt zmocnitele sám o sobě nepředstavuje dvoustrannou dohodu o zastoupení.  při zohlednění výše uvedeného ustanovení § 444 odst. 1 nového občanského zákoníku by se ovšem soudy či správní orgány měli spokojit s pouhou jednostrannou mocí,  nejsou-li žádné okolnosti, jež by zpochybňovaly existenci zastoupení (tj.   je-li soud nebo správní orgán v dobré víře).  Na druhé straně je ovšem třeba připustit, že i přes doložení plné moci  může soud nebo správní orgán požadovat prokázání existenci zastoupení,  tj. ve smysl § 441 odst. 1 nového občanského zákoníku prokázání existence dohody mezi zástupcem a zastoupeným ( v praxi to může představovat například požadavek na vyjádření zástupce uvedeného v plné moci).

Advertisements
Categories: Nezařazené
  1. No comments yet.
  1. No trackbacks yet.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s