Zneužití nároku na odpočet DPH – rozsudek ESD 27.10.2011 věc C-504/10 Tanoarch

Zneužití práva na odpočet DPH musí prokázat vnitrostátní soud, a to za pomoci analýzy skutkových zjištění za použití pravidel stanovených konstantní judikaturou ESD.

 

Odmítnout rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem je možné pouze tehdy,

• pokud je zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení,
• jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také
• pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny
• viz PreussenElektra, C‑379/98 bod 39, Canal Satélite Digital, C‑390/99 bod 19 a Adolf Truley, C‑373/00 bod 22

Otázka národního soudu: Může se plátce domáhat odpočtu DPH ze služby spočívající v převodu spolumajitelského podílu přiznávajícího právo k vynálezu (vlastněno více osobami, mezi nimi i jeho převodcem a nabyvatelem)

Odpověď ESD:

1. cílem úpravy odpočtů stanovené směrnicí je zcela zbavit podnikatele zátěže DPH, která je splatná nebo byla uhrazena v rámci všech jeho hospodářských činností. Společný systém DPH se tak snaží zaručit dokonalou neutralitu, pokud jde o daňovou zátěž všech hospodářských činností bez ohledu na jejich cíle nebo výsledky, za podmínky, že uvedené činnosti v zásadě samy rovněž podléhají DPH
2. Nárok na odpočet jakožto nedílná součást mechanismu DPH tedy představuje základní zásadu vlastní společnému systému DPH a nemůže být v zásadě omezen
3. Pojmy „dodání zboží“ a „poskytování služeb“ mají všechny objektivní povahu a použijí se bez ohledu na účel a výsledky dotyčných plnění
4. Převod spolumajitelského podílu na vynálezu, navzdory skutečnosti, že tomuto vynálezu nebyl udělen patent, tak v zásadě může být ekonomickou činností podléhající DPH
5. osoba povinná k dani se v zásadě může domáhat nároku na odpočet DPH odvedené nebo splatné na vstupu za poskytnutí služby za úplatu, pokud použitelné vnitrostátní právo umožňuje převod spolumajitelského podílu na právu k vynálezu

Otázka národního soudu: Může být z důvodu několika zvláštních okolností prokázána existence zneužití nároku na odpočet DPH zaplacené na vstupu?

Odpověď ESD:

1. boj proti podvodu, daňovému úniku a případným zneužitím je cílem uznaným a podporovaným směrnicí (viz rozsudky Halifax, Gemeente Leusden a Holin Grope)
2. zásada zákazu zneužití práva tak vede k zákazu čistě vykonstruovaných operací, zbavených hospodářské podstaty, které se uskutečňují pouze za účelem získaní daňového zvýhodnění (viz rozsudek C-162/07 Ampliscientifica a Amplifin)
3. zjištění zneužití v oblasti DPH zaprvé vyžaduje, aby výsledkem dotčených plnění i přes formální použití podmínek stanovených relevantními ustanoveními směrnice a vnitrostátních předpisů provádějících tuto směrnici bylo získání daňového zvýhodnění, jehož poskytnutí by bylo v rozporu s cílem sledovaným těmito ustanoveními, a zadruhé ze všech objektivních okolností vyplývá, že se hlavní účel dotčených plnění omezuje na získání tohoto daňového zvýhodnění.
4. ESD konstatuje, že je potřeb blíže se v dané věci zaměřit na tyto skutkové okolnosti daného případu: dotčenému vynálezu dosud nebyl udělen patent, že právo související s uvedeným vynálezem je vlastněno několika osobami, z nichž většina má sídlo na stejné adrese a je zastoupena stejnou fyzickou osobu, že DPH splatná na vstupu nebyla odvedena a že společnost, která převedla spolumajitelský podíl, byla zrušena bez likvidace
5. ESD konstatuje, že vnitrostátnímu soudu přísluší, aby s ohledem na všechny skutkové okolnosti prokázal existenci či neexistenci zneužití práva, pokud jde o nárok na odpočet DPH zaplacené na vstupu.

Nedovolenost zneužití práva – individuální a sociální koncepce

Právní teorie podává (viz například Kpapp V., Teorie práva, C.H. Beck 1995), str. 184), že problém zneužití práva (abusus iuris) je poměrně starý, přičemž se zde střetávají dvě koncepce: individualistická a sociální. Individualistická koncepce má svůj původ v římském právu “Nullus videtour dolo facere, qiu iure suo utitur” (nekoná protiprávně, kdo využívá svoje práva). Pro oblast anglického práva tuto individualistickou koncepci vyjádřil soudce Lord Halsbury v proslulém precedenčním rozhodnutí ve věci Bradford v. Pickles 1895 zejména těmito slovy “If it was a lawful act, however ill the motive might be, he had a right to do it. If it was an unlawful act, however good his motive might be, he would have no right to do it. Motives and intentions in such a question as is now before your Lordships seem to me to be absolutely irrelevant.”

V oblasti kontinentálního práva převládá dnes (bohužel!) tzv. sociální koncepce subjektivního práva, která možnost zneužití subjektivního práva připouštějí.