Ostrý kontrast v přístupu k daním mezi americkými republikány a českou “pravicí”

Neříkám, že vše co pochází z USA, je automaticky hodné obdivu nebo následování.

Ovšem zcela určitě stojí za srovnání aktuální přistup amerických republikánů a české “pravicové” vládní koalice k otázce zvyšování daní:

• Republikáni v Senátu USA zabránili návrhu na zvyšování daní a trvale drží pozici, že žádná daně se zvyšovat nebudou – viz například tento článek
• česká “pravicová” vládní koalice vytrvale, zejména v posledních dnech, přichází se stále novými návrhy na zvýšení daní – viz aktuálně zde

Smí si po to všem česká vládní koalice, v čele s ODS, vůbec říkat “pravicová”?

Nebo, přesněji, může mít tu odvahu (či spíše rovnou drzost), se hlásit ke konzervativně liberálnímu politicko-ekonomickému směru, ke kterému jistě patří američní republikáni?

Sám si na výše uvedené otázky odpovídám tak, že v současné době ve “velké” české politice není žádná strana, která by se mohla nazývat pravicovou (tedy jak tento pojem chápu já), neboli jinak řečeno, současná vládní koalice zcela určitě nepatří k myšlenkovému odkazu konzervativně-liberálního směru. To by totiž namísto zvyšování daní musela fakticky a výrazně snížit výdaje státu, a to zjevně právě vůbec nečiní.

Premiér: Musí platit “dvakrát řež výdaje, než jednou zvedneš daně”

Předseda vlády Petr Nečas dnes (12.3.2012) vystoupil se svým projevem na Žofínském fóru k tématu rozpočtových úprav do roku 2014. V tomto projevu mimo jiné řekl:

Musí platit “dvakrát řež výdaje, než jednou zvedneš daně”

Já k tomu dodávám: Velmi správná slova, kéž by to ovšem bylo vidět v praxi! Snížit výdaje státu je zcela určitě ta nejsprávnější cesta, ovšem musí se to udělat skutečně a také nikoli jen kosmeticky (“na oko”). Osobně jsem toho názoru, že je faktický prostor pro takové snížení státních výdajů, že ke konsolidaci veřejných rozpočtů dojde i bez zvýšení daní. Bohužel, až tak “radikálního” kroku se ovšem ani od této “pravicové” vlády zcela určitě nedočkáme.

Zdroj: Premiér: Musí platit “dvakrát řež výdaje, než jednou zvedneš daně” | Vláda ČR.

Evropský sociální model je mrtvý!

Může to znít pro někoho až příliš tvrdě, ale snad o to více je je to pravdivé. Velká škoda jen, že se to takto nepojímalo a hlavně v praktické evropské politice nerealizovalo již dříve. Jestli ono totiž už dnes není pozdě:

„Evropský sociální model je mrtvý!“ Žádný centrální bankéř nikdy nehovořil o krizi, kterou procházíme, s takovou příkrostí. Slova, která použil Ital Mario Draghi, nástupce Jean-Claude Tricheta, v rozsáhlém rozhovoru, který poskytl v pátek 24. února deníku Wall Street Journal, jsou natolik tvrdá vzhledem k tomu, co obnášejí, že je zajisté nemohl vyjádřit nikde jinde než na stránkách „bible“ světového finančnictví. Dokonce i Jean-Claude Trichet volil svá slova opatrněji, když se Evropanům snažil vysvětlit, co je čeká.  Mario Draghi, bývalý bankéř Goldman Sachs a nový vládce nad měnou v Evropě soudí, že cena za záchranu eura bude vysoká. Podle jeho názoru není před zavedením politiky velice přísných úsporných opatření ve všech předlužených státech „možného úniku“. Znamená to rezignovat na sociální model založený na jistotě zaměstnání a štědrém sociálním přerozdělování. Model, na němž Evropa založila po druhé světové válce svou prosperitu, je minulostí „has gone“, tvrdí Mario Draghi a novinářům deníku WSJ připomíná tvrzení německého ekonoma Rudiho Dornbusche: „Evropané jsou natolik bohatí, že si mohou dovolit platit lidi za to, že nepracují.“

Zdroj: Draghi pohřbívá evropský sociální model | Presseurop čeština.

Nejenom u nás pravice rezignovala na nezvyšování zdanění

Nejenom u nás pravice rezignovala na svoji “zásadní” politiku nezvyšovat daně. Myslím, že Dan Mitchell to říká přesně. http://ow.ly/7q7o4

Rovná DPH nemá v ekonomii teoretickou podporu

Pavel Kohout

Jako kterákoli oblast lidské činnosti, také daně mají dnes ucelenou teorii. Zabývá se jimi početná akademická obec, publikují se vědecké články zabývající se teorií i empirickým výzkumem. Za některé z těchto výzkumů byly dokonce uděleny Nobelovy ceny.

Různí ekonomové docházejí na základě těchto výzkumů k různým doporučením. Na mnoha bodech se většina z nich shodne docela dobře. Například by se těžko hledal někdo, kdo by tvrdil, že daně mají být složité. Ale existují i zajímavější výsledky. Lze například odvodit na základě elegantního matematického modelu, že bohatí mají mít nižší mezní daně z příjmu a že daň z přidané hodnoty by měla být nižší u luxusních předmětů než u základních potravin.

Podobné teoretické výsledky jsou těžko realizovatelné z politických důvodů, ale to je vedlejší věc. Co chci zdůraznit: že daňová teorie je nesmírně bohatá a překvapivě pestrá ve svém záběru. Některé poznatky jsou velmi praktické, jiné jsou – inu, teoretické. Lze teoreticky zdůvodnit rovnou daň z příjmů. Lze zdůvodnit i progresivní daň, pokud v modelu použijeme jinou sadu vstupních parametrů.

Při veškerém bohatství finančních modelů a rozmanitosti teoretických názorů však nikde v teorii nenajdete oporu pro tvrzení, že paušální sazba daně z přidané hodnoty pro všechny položky je optimální. Tvrzení typu „každý ekonom vám potvrdí, že jedna sazba je nejlepší” je nepravdivé. Ano, jednotná sazba vypadá jednoduše z hlediska kalkulace a z pohledu ministerstva financí, ale jde jen o jednoduchost z hlediska účetnictví. Hlubší zdůvodnění chybí.

Dalším údajným argumentem je tvrzení „když bude zvýhodněn jeden typ zboží, budou chtít výhodu všichni”. To je argument slabošský a všeobecně nepřesvědčivý. Silný politik, jakým byla například Margaret Thatcherová, dokáže prosadit svůj názor. A ani „železná lady” nezměnila nulovou britskou sazbu u knih a tiskovin, i když jí to doporučoval ministr financí Nigel Lawson! Thatcherová byla dost silná, aby dokázala svůj postoj obhájit, i když – jen tak zcela mimochodem – nevystudovala ekonomii, nýbrž chemii.

Rozdíl mezi Británií a Českem, rozdíl mezi podporou vzdělanosti a ignorantstvím, rozdíl mezi silným a slabým politikem. Každý nechť si vytvoří svůj názor.

Končím konstatováním: stejná sazba DPH pro všechny položky včetně knih nemá ani teoretickou ani empirickou podporu.

Zdroj: EUportál – Evropská unie – politicky nekorektní průvodce – Pravicové argumenty proti zvýšení DPH. Co nezvýšila Thatcherová, zvyšuje Kalousek.

Nezdaňujte čtení, nezdaňujte informace!

Zveme na demonstraci!Dne 7. 6. 2011 poslanecká sněmovna v prvním čtení schválila novelu zákona o DPH, podle které se má výrazným způsobem zvýšit DPH na knihy. Tím náš boj proti tomuto nesmyslnému záměru rozhodně nekončí! Zákon musí projít celým legislativním procesem a musí být schválen během dalších dvou parlamentních čtení, při nichž může být upraven pozměňovacími návrhy. Představenstvo Svazu českých knihkupců a nakladatelů proto svolává demonstraci proti chystanému zvýšení DPH na knihy a tiskoviny. Demonstrace se uskuteční ve středu 22. června 2011 v 16 hodin v Praze na Staroměstském náměstí pod heslemNezdaňujte čtení, nezdaňujte informace!Žádáme všechny, jimž není lhostejný osud českých knih, novin a časopisů, aby nás přišli podpořit a vyjádřit svůj postoj k nebezpečí zásadního omezení knižní produkce, ohrožujícího rozvoj vzdělanosti a konkurenceschopnosti celé společnosti. Informujte prosím o této akci všemi prostředky

Zdroj: SČKN – Svaz českých knihkupců a nakladatelů.

Vládo, snižuj státní výdaje, a nezvyšuj daně!

Vládo, snižuj státní výdaje, a nezvyšuj daně! Tedy omez ty předražené státní zakázky, dotace, dávky, platy, ale DPH a jiné daně nezvyšuj!

Pro skutečný boj s korupcí je potřeba především snížit přerozdělování majetku státem

 

Přátelé, věc je samozřejmě vždy ještě o něco složitější, než se zdá na první pohled. A jenom naštvanost nebo alespoň chuť něco změnit nic neřeší (i když, bohužel, i té se v této zemi příliš nedostává). Je třeba se seriozně bavit o tom, kde jsou skutečné příčiny a jaké z toho jsou skutečné cesty ven. Ve vztahu k tolik zvláště pak v poslední době diskutované korupci je po mém soudu jediné zcela zásadní a klíčové řešení: Přes státní úřady musí protékat tak málo peněz, aby zde nebylo co ukrást, protože jak se říká, kde nic není, ani smrt nebere  …

Proto jako skutečné řešení vidím výrazné snížení daní a s tím související i stejně výrazné (či spíše ještě výraznější) snížení všech plateb (výdajů) státu (aby v důsledku státní rozpočet byl alespoň mírně přebytkový).

Vezměme si třeba příklad zastupitelstev: Na malých obcích, kde je to spíše jen o práci a o velmi malých penězích (myslím tím výši rozpočtu takové obce), je často obtížné vůbec někoho uprosit, aby to “starostování” vzal, zatímco ve velkých statutárních městech, které mají roční rozpočty v desítkách miliónů, tam se žene každý, protože cítí kořist v podobě různých “drobtů” z tohoto velkého koláče. No a na státních úřadech, tak tam je to ještě o řády vyšší.

Je iluzí, a život v časech před rokem 1989 mne o tom zcela nezvratně a empiricky přesvědčil, si myslet, že někdo kdo spravuje nebo rozdává majetek, který mu nepatří, se bude k tomuto majetku chovat jako vlastník, a bude zohledňovat potřeby tohoto majetku a zájmy společnosti nad zájmy vlastní. Samozřejmě, jsou jistě i ve státní správě tací, kteří mají silný morální kredit a dokáží odolat tomuto pokušení, ale ruku na srdce, přesněji řečeno zeptejme se sociologů, je jich většina? Nebo tvoří alespoň dostatečně vlivnou skupinu? Myslím, že je bohužel přirozeným řádem věcí, že je jich vždy menšina.

Ruml: Vláda na boj s korupcí nestačí, tlak musí přijít od lidí :: Domácí :: ČT24.