"The greatest danger to the State is independent intellectual criticism." - Murray N. Rothbard

Ostrý kontrast v přístupu k daním mezi americkými republikány a českou “pravicí”

Neříkám, že vše co pochází z USA, je automaticky hodné obdivu nebo následování.

Ovšem zcela určitě stojí za srovnání aktuální přistup amerických republikánů a české “pravicové” vládní koalice k otázce zvyšování daní:

• Republikáni v Senátu USA zabránili návrhu na zvyšování daní a trvale drží pozici, že žádná daně se zvyšovat nebudou – viz například tento článek
• česká “pravicová” vládní koalice vytrvale, zejména v posledních dnech, přichází se stále novými návrhy na zvýšení daní – viz aktuálně zde

Smí si po to všem česká vládní koalice, v čele s ODS, vůbec říkat “pravicová”?

Nebo, přesněji, může mít tu odvahu (či spíše rovnou drzost), se hlásit ke konzervativně liberálnímu politicko-ekonomickému směru, ke kterému jistě patří američní republikáni?

Sám si na výše uvedené otázky odpovídám tak, že v současné době ve “velké” české politice není žádná strana, která by se mohla nazývat pravicovou (tedy jak tento pojem chápu já), neboli jinak řečeno, současná vládní koalice zcela určitě nepatří k myšlenkovému odkazu konzervativně-liberálního směru. To by totiž namísto zvyšování daní musela fakticky a výrazně snížit výdaje státu, a to zjevně právě vůbec nečiní.

Mohu je doporučit: Dr. Mitchell (Cato Institute) přednese přednášku v Praze!

Mohu je doporučit: Dr. Daniel Mitchell (Cato Institute) přednese v Praze přednášku na aktuální téma rušení “rovné daně”

http://ow.ly/aiDYr

Pět velkých internetových firem platí daň pouze 0,8% ze svého zisku ve Velké Británii

Podle níže uvedeného zdroje platí společnosti Apple, Amazon, Google, eBay a Facebook ze svého zisku realizovaného z prodeje anglickým zákazníkům daň ve skutečné (efektivní) sazbě pouze 0,8%. Podle tohoto zdroje tak dochází k vyhnutí se dani v výši zhruba 650 miloónů liber, a to za pomoci offshore společností v Irsku (v případě  společností Facebook, Google a Apple) nebo v Luxemburku (Amazon a eBay). V Irsku je korporátní daň (v podstatě daň z příjmů právnických osob) v poloviční výši než v UK.

Můj komentář: Na uvedenou skutečnost je možno mít různé názory. Podle mne se jedná o klasickou daňovou konkurenci mezi státy, přičemž je naprosto legitimní, že se jakékoli podnikatelské subjekty snaží minimalizovat své náklady, mezi něž daň bezesporu patří. Navíc, čím méně peněz dostane stát, tím méně si jich nechá rozkrást, a tím více zůstává peněz podnikům pro jejich rozvoj. A to je nevidím jako špatný výsledek.

Zdroj: Big five internet firms paid 0.8pc tax on UK profits | Mail Online.

James Madison – 261 let od jeho narození

Dnes uplynulo právě 261 let od narození Jamese Madisona, čtvrtého prezidenta USA, jednoho z největších obránců svobody a jednoho z hlavních autorů ústavy USA a Deklarace nezávislosti, a společně s Alexandrem Hamiltonem a Johnem Jay také autora Listu federalistů.

James Madison není originální tvůrce idee kontroly a vyvážení omezení moci vlády, ale pomohl ji prosadit dále než kdokoli jiný. Předchozí političtí myslitelé hovořili o kontrole a vyvážení  s monarchií, ale Madison pomohl aplikovat tyto principy na republiku.

NSS: “Otrocké následování doslovného znění zákona nemá v moderním právním státě opodstatnění”

V rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 16.7.2009 čj. 1 Afs 31/2009-81 (č. 1940/2009 Sb. NSS) se můžeme dočíst:

Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se stanoviskem krajského soudu, že gramatický (jazykový) výklad je pouhým prvotním přiblížením se k aplikované právní normě. Otrocké následování doslovného znění zákona, jehož se stěžovatel domáhá, nemá v moderním právním státě opodstatnění. Pokud vezmeme v úvahu jednu ze základních charakteristik právní normy (tenzi mezi její obecností a širokou variabilitou společenských vztahů, na než dopadá) a nadprodukci právních předpisů posledních let, jakož i jejich vzájemné překrývání, mohlo by trvání na doslovném znění zákona bez možnosti užití dalších výkladových metod (vedle metody jazykové) vést v konkrétních případech k absurdním důsledkům. V této souvislosti je k připomenutí výrok Gustava Radbrucha o nutnosti poznávání účelu v právu: „Vůle zákonodárce není metodou výkladu, nýbrž cílem výkladu a výsledkem výkladu, výrazem pro apriorní nezbytnost systémově nerozporného výkladu celého právního řádu. Je proto možné konstatovat jako vůli zákonodárce to, co nikdy jako vědomá vůle autora zákona nebylo přítomno. Interpret může zákonu rozumět lépe, než mu rozuměl jeho tvůrce, zákon může být moudřejší než jeho autor – on právě musí být moudřejší jako jeho autor“ (Radbruch, G. Rechtsphilosophie. Studienausgabe. 2. Aufl., Hrsg. R. Dreier, S. Paulson, Heidelberg 2003, s. 107; citováno dle Holländer, P. Filosofie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006, s. 85). Touto citací Nejvyšší správní soud v žádném případě nechce relativizovat roli zákonodárce: jeho vůle je při vytváření právního pravidla určující. Pouze tím zdůrazňuje fakt, že ideální zákonodárce, který by upravil jasně, srozumitelně a bezrozporně veškeré právem regulované vztahy, je fikcí. V každodenní realitě jsou soudy (vedeny imperativem zákazu odepření spravedlnosti) nuceny vykládat právní normy vyznačující se vágností a neúplností a hledat rozumná řešení tam, kde právní normy mlčí nebo jsou v ostrém konfliktu. Z těchto hledisek je zřejmé, že jazykový výklad právní normy „[j]e pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy činí z práva nástroj odcizení a absurdity“ (viz poprvé nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, č. 30/1998 Sb., dostupný též http://nalus.usoud.cz). Výklad právní normy by tedy měl být průnikem a vyvážením jednotlivých výkladových metod – vedle metody jazykové též metody systematické, historické, teleologické, logické, srovnání v právu aj. (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 8. 2003, čj. 5 A 116/2001-46, č. 20/2003 Sb. NSS; rozsudek NSS ze dne 11. 2. 2004, čj. 7 A 72/2001-53, č. 576/2005 Sb. NSS a dále též rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 10. 2005, čj. 1 Afs 86/2004-54, č. 792/2006 Sb. NSS). Použití jednotlivých metod výkladu lze legitimně omezit jen v některých případech.

Několik “zajímavých” novinek obchodování z Čínou – omezuje prodej vzácných kovů a dosáhla masivního schodku obchodní bilance

Podle článku uveřejněného v časopise The Economist došlo v tomto měsíci ke dvěma zásadním novinkám v obvyklé praxi obchodování z Čínou:

• 13.3. si Japonsko, Evropská unie a USA (tři největší obchodní partneři Číny) stěžovali na to, že Čína exportuje příliš málo (!). Konkrétně šlo o to, že podle nich Čína výrazně omezila export mnohých vzácných kovů (například wolfram, molybden či europium), které jsou nezbytné pro výrobu moderních elektronických produktů. Čína toto nařčení jako nedůvodné odmítla.
• Čína dosáhla za únor 2012 v zahraničním obchodě největší schodek za posledních deset let. Plyne z toho obava, že Čínská ekonomika zřejmě zpomaluje výrazněji než se čekalo.

Příliš revoluce – marxistická argumentace se vrátila v plné síle

Dovoluji si zde přetisknout článek (zdroj uveden níže), se kterým lze jen souhlasit (i když tedy sama nesporná skutečnost, že marxistická argumentace se nám do diskursu vrací, u mne vyvolává nepříjemné mrazení):

Příliš revoluce

Marxistická argumentace se vrátila v plné síle

Stanislav Balík, Jiří Hanuš | 2. 3. 2012

Týden neklidu bouřící českými vysokými školami vede namísto slibované diskuse k vypjatým emocím a morálním kýčům. Skoro se zdá, že kdo není neklidný, není akademik.

Netvrdíme, že navržená reforma je bezchybná. Ani nám se nelíbí například odbytá příprava zákona o školném. Nelze však souhlasit s těmi, kteří odmítají všechno bez rozlišení. Považujeme za nutné zastat se připravovatelů věcných návrhů zákona. Ty jsou nikoli pouze dílem ministra Josefa Dobeše a jeho úředníků, kteří chtějí poškodit vysoké školy, ale týmu, který svou práci započal před několika lety.

Je zřejmé, že došlo ke značnému posunu ve směru radikalizace učitelské i studentské vysokoškolské obce. I kdyby nehrozilo opakování nějaké významnější studentské revolty, či dokonce revoluce z minulosti, zejména oné z konce šedesátých let v západním světě, přece jen jde o fenomén, který již zůstane trvaleji přítomen v české společnosti, a to není banální. Radikalita nemusí být apriorně pozitivní, jak mnozí soudí na základě zkušenosti roku 1989.

Svět není černobílý

K úkolům vysokoškolského učitele nepatří v prvé řadě společenská radikalizace vlastních studentů, ale jejich výchova směrem k bystřejšímu intelektuálnějšímu rozlišování a vedení k poznání, že svět není černobílý, že se nedělí na „špinavou politiku” a čistou „občanskou společnost”, na „neschopného ministra” a na „ušlechtilé akademiky”. Postrádáme v akademické obci hlasy, které by promyšleně hodnotily všechna pro a proti a které by hledaly místo revolty kompromisy, na nichž stojí demokracie. Nezpochybňujeme povinnost obrany, nebo dokonce zásadní revolty, ale přece jen se domníváme, že tyto výsostné lidské činy by měly být vyhrazeny skutečnému ohrožení lidských práv a svobod, nikoli jedné politické kauze.

Věcnými návrhy zákona jsou prý ohroženy akademické svobody, zejména skrze nové rady vysokých škol. Nicméně vysoké školy se prostřednictvím svých zástupců už více než dvacet let snaží o dobré vztahy s politickou reprezentací měst a krajů, v nichž působí, snaží se o vzájemnou spolupráci.

Už desetiletí fungují na VŠ správní rady, které sice nemají zásadní pravomoci, ale často se v nich objevují politici, kteří mohou svými názory a postoji leccos ovlivnit.

Představa škod, které chtějí škole způsobit ministerstvem dosazení kořistničtí politici, je úsměvná – nemohla by se rada spíše stát reprezentativní a silnou institucí, která by vysoké škole pomáhala, jako je tomu v řadě zemí? Jak by tato rada, má-li stát rozhodovat o třetině členů, mohla ohrozit akademické svobody?

(Ostatně v návrhu jsou z členství v radě vyloučeni politici aktivní!)

Bráníme to, co není ohroženo

Diskuse je navíc poněkud absurdní v situaci, v níž se vysoké školy nacházejí. Byla snad kauza právnické fakulty v Plzni nějak způsobena novými návrhy, nebo byla spíše výsledkem stávajícího vysokoškolského systému? „Ohrožení akademických svobod” je spíše heslem na plakát, který má asi takovou hodnotu jako heslo „Dobeše do koše!.” Chceme skutečně bránit svobody, které nejsou ohroženy, a půjdeme sesadit ministra, který plnil zadání schváleného ideového záměru a chtěl navíc splnit evropský projekt? Nedomníváme se, že větší možnost státu a jeho volené politické reprezentace ovlivnit, za co a jak se budou utrácet veřejné peníze, je zásadním popřením akademických svobod. Finanční luxus, v jakém si český akademický svět dnes žije, není odvěký ani samozřejmý. Vždyť kolik jen stát financuje například humanitních vědců, mezi něž patříme i my?

Jiným tématem pak je otázka pravomocí senátů, které prý mají být zásadně omezeny.

Kde však berou protestující jistotu, že právě současný rozsah pravomocí je ztělesněním akademických svobod?

 O banky nejde

Co musíme zcela odmítnout, je zesměšňování školného jakožto pouhé „dobré šance” bankám. Podkládáním špatných úmyslů se dostáváme do politické kultury nedůstojné vzdělaných lidí. Neměli bychom z téhož důvodu zakázat hypotéky?

Vždyť i z těch mají „špinavý” zisk pouze banky.

K velmi zajímavým jevům patří návrat (neo)marxistických teorií, podle nichž je největším nepřítelem současného člověka banka a trh, přičemž vzdělání je násilně odtrženo od skutečnosti, že je hodnotou, za kterou se platí. Mimochodem – marxistická argumentace se do současných politických zápasů vrátila v plné síle.

Znovu se uvažuje v kategoriích subjekt a objekt moci (mocný a bezmocný), zisk je hříchem. Parafrázujeme slova básníka Jana Zahradníčka: Nechce se mi chodit po hlavě, i kdyby tak chodili všichni. Rozruch kolem návrhů považujeme do značné míry za přehnaný a užívané argumenty vedoucí k revoltám mnohdy za zavádějící.

Autoři působí na Masarykově univerzitě a v Centru pro studium demokracie a kultury.

Text vyšel 1. 3. 2012 v Mladé frontě Dnes.

Zdroj: Příliš revoluce.