1. internacionalizace soukromého práva, v níž zvláštní úlohu sehrává jeho evropeizace
2. konstitucionalizace soukromého práva (zejména lidskoprávní dimenze)
3. globalizace soukromého práva, a to na základě univerzálních, všelidsky platných hodnot
4. systematická koncentrace obecného soukromého práva do jednoho právního předpisu (občanského zákoníku)

Zdroj:  TELEC, Ivo. Subjektivní práva rodinná. Právní rozhledy. 2012, roč. 20, č. 3, s. 77-84.

Zdroj: On This Day: February 11 – NYTimes.com.

Myslím, že tato výjimečná osobnost  si zaslouží určitě alespoň vzpomínku nás všech, kteří s ní sdílíme konzervativně-liberální hodnoty a kteří jí alespoň zčásti dlužíme za její podíl na osvobození střední Evropy od sovětských bolševiků a jim přisluhujících (nejen) českých soudruhů.

Odpočet DPH ve zkrácené výši = Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění v rámci svých ekonomických činností jak pro plnění s nárokem na odpočet daně uvedená v § 72 odst. 1, tak pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku i mimo tuzemsko (s výjimkou plnění uvedených v § 72 odst. 1 písm. d) ZDPH), má nárok na odpočet daně pouze v krácené výši odpovídající rozsahu použití pro plnění s nárokem na odpočet daně. Příslušná výše odpočtu daně v krácené výši se vypočte jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v krácené výši, a koeficientu.

Zdroj: Pro sportovce je švarcsystém legální, ostatní mají smůlu – Měšec.cz.

1.  Nejedná se materiálně o rozhodnutí, proto je vyloučeno ze soudního přezkumu: Ačkoli je rozhodnutí o závazném posouzení vydávané dle § 34b ZSDP za “rozhodnutí” v zákoně označeno a obsahuje formální náležitosti rozhodnutí podle § 32 ZSDP, nelze jej po materiální stránce za správní akt ve smyslu § 65 SŘS považovat. Jeho soudní přezkum je dle § 70 písm. a) SŘS vyloučen.
2. Není povinnost podnikatele se rozhodnutím o závazném posouzení řídit: Vydáním rozhodnutí o závazném posouzení dle § 34b ZSDP správce daně daňovému subjektu žádná práva ani povinnosti neukládá, taktéž ničeho nemění na jeho existujících právech a povinnostech, pouze stanoveným způsobem právně posuzuje daňovým způsobem deklarovanou daňovou situaci (finanční operaci) a vymezuje daňové důsledky z tohoto posouzení pro daňový subjekt vyplývající. Povinnost daňového subjektu řídit se názorem vyjádřeným v rozhodnutí o závazném posouzení není jeho vydáním založena.
3. Rozhodnutí je závazné pro správce daně, a to při stanovení daně: Povinnost respektovat závěry v rozhodnutí o závazném posouzení učiněné stíhá pouze správce daně, který bude rozhodovat o daňové povinnosti stěžovatele, a to za předpokladu, že v době rozhodování o daňové povinnosti je skutečný stav věci totožný s údaji, na jejichž základě bylo závazné posouzení vydáno. Povinnost ctít závěry závazného posouzení vzniká správci daně dle § 34b odst. 4 ZSDP v nalézacím řízení, tj. při stanovení daně.

Žalobní legitimace (dle § 65 až 67 SŘS) ve správním soudnictví by napříště neměla být svázána s existencí ex ante (předčasně, předem; opozitum: ex post) přesně specifikovaných veřejných subjektivních hmotných práv žalobce, ale s tvrzeným zásahem do právní sféry žalobce.

Tak tomu bude vždy v situaci, kdy se

• jednostranný úkon orgánu moci výkonné,
• vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům,
• závazně a autoritativně dotýká právní sféry žalobce.

Nejde tedy o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil či zrušil práva a povinnosti žalobce,

• nýbrž o to, zda se (podle tvrzení žalobce v žalobě) negativně projevil v jeho právní sféře.

Z důvodové zprávy ke sněmovnímu tisku 1080/0 z roku 2001  – vládní návrh zákona č. 150/2002 Sb.:  Žalobní legitimace, tedy právo na přístup k soudu, musí být totiž založena již samotným tvrzením. Nelze ji koncipovat tak, že právo na přístup k soudu se bude odvíjet od toho, zda někdo byl na právech zkrácen nebo ne; to může být zjištěno až po provedeném řízení a vyjádřeno teprve rozhodnutím soudu o věci samé.

Pro úplnost znění § 65 odst. 1 OSŘ: Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen “rozhodnutí”), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

Nejvyšší správní soud se zabýval kasační stížností majitelky veterinární kliniky v Hradci Králové, které finanční úřad rozhodnutím uložil záznamní povinnost podle zákona o správě daní a poplatků. Povinnost vést zvláštní záznamy spočívala konkrétně v tom, že do sešitu v tvrdé vazbě s předem očíslovanými stranami nepřerušenou číselnou řadou měla zapisovat každého zákazníka (tj. jméno osoby, kterou přijme ve své provozovně se zvířetem) a nejpozději před jeho odchodem z provozovny zapsat pořadové číslo zákazníka jedinou nepřerušovanou číselnou řadou v jednom roce, datum a hodinu návštěvy, druh zvířete (u psa a kočky jejich plemeno a barvu), název provedeného veterinárního výkonu a jeho cenu, druh, množství a cenu účtovaného léčiva, celkovou přijatou částku atp. Při provedených kontrolách podnikatelka evidenční knihu nepředložila a správce daně ji uložil pokutu 10 tisíc korun.

Žena s postihem nesouhlasila a podala žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové. Soud žalobu zamítl. NSS ale rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ustanovení o záznamní povinnosti dává správci daně pravomoc uložit konkrétnímu daňovému subjektu dodatečnou evidenční povinnost nad rámec povi nestalo(…) Zejména není patrné, že by správce daně měl v případě stěžovatelky konkrétní důvody k podezření, že krátí v hotovosti přijímané tržby či jinak ve vztahu ke správci daně zkresluje ekonomické výsledky své činnosti nebo činnosti někoho, s nímž je v obchodním styku, nebo že hrozí významné nebezpečí, že by tak v budoucnu činila, pokud by jí záznamní povinnost nebyla uložena,“ uvádí se mimo jiné v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Uložení záznamní povinnosti v dané věci tudíž bylo od počátku nezákonné, a tedy nemohlo a ani do budoucna nemůže být podkladem pro uložení pokuty za její neplnění.

Informace k rozhodnutí ze dne 29. 12. 2011 sp.zn. 7 Afs 14/2010.

Zdroj: Nejvyšší správní soud | Finanční úřady nemohou plošně, bez konkrétních důvodů, ukládat podnikatelům záznamní povinnost, a proto pokuta podnikatelce za její nesplnění byla nezákonná.

Zdroj: Tři čeští kandidáti soupeří o místo soudce Evropského soudu | EuroZprávy.cz.

Zdroj: Justice Ginsburg Tells Egyptians: Don’t Model Government on U.S. Constitution.