Zásada legitimního očekávání -> vázanost vlastní správní praxí (v daňovém řádu od roku 2011)

Zásada legitimního očekávání je v daňovém řádu promítnuta do ustanovení § 8 odst. 2 daňového řádu:

Správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

Daňový řád se zde zjevně inspiroval obdobnou úpravou ve právním řádu (viz § 2 odst. 4 správního řádu: “Správní orgán dbá (…), aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly”).

Soudní praxe používá též pojmů “oprávněné očekávání”, “oprávněná důvěra v právo”, “zákaz překvapivých rozhodnutí”, “ustálená rozhodovací praxe” apod.

Ze zásady legitimního očekávání je odvozován též princip vázanosti správního orgánu vlastní správní praxí.